STAY POSITIVE

Mám angínu a svalovou horečku.

V Anglii jsem ještě nemocná nebyla a zkoušet nové věci je zábava.

Naštěstí se tady dají léky koupit i normálně v obchodě, akorát musím počkat až poleví horečka a vydám se na pouť do Tesca.

Hodil by se mi zábal na krk, ale nemám ani šátek ani kapesník.

Nezbývá než v sobě probudit vnitřního MacGyvera a s náhradním podlahovým hadrem a taškou z Lidlu vyrobím i nášlapnou minu.

Proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla



Moje tělo se rozhodlo ulevit mi a zasáhlo tam, kde mi to hrdost nedovolila.
Celý týden jsem pracovala a dnes už jsem to nezvládla. Necítím nohy ani ruce. Na každém polštářku prstu mám do masa sedřený puchýř a ruce pořezané od kartónu jako po self harming session.
Nemyslím si, že bych byla nějaká pipka co nezvládá těžkou práci. Navíc na tahání težkých beden mě už od 14 skvěle připravovila čtyřletá školní praxe v hypermarketech.
Pravděpodobně se ale budu muset živit hlavou, protože normy a práce na čas není nic pro mě.
Dorazil mě asi i fakt, že jeden den tady bylo 32 stupňů (v plechové hale skladu tak 2x tolik) a na druhý den 12°.

Říkám si, že každá zkušenost je dobrá zkušenost. Takže i když přijedu pravděpodobně bez peněz a polomrtvá, nemůžu si vyčítat, že jsem to nezkusila.

Takže myslím, že je nejvyšší čas na pohádku JAK NATÁLKA K PRÁCI A ASI I O PRÁCI PŘIŠLA.



(Kdyby někoho jiného kromě Peti zajímalo co zrovna poslouchám - hýr jů gou )