Na letišti v Brně mě překvapil už fakt, že mám vlastně PRIORITY BOARDING letenku, za kterou jsem nic nepřiplácela. WAY TO GO RYANAIR!
Mám s sebou jen příruční zavazadlo, protože jsem počítala s ideální variantou, přijet - začít pracovat - všechno si koupit a základní potřeby na spaní a bydlení si půjčit u kamarádky, u které jsem měla bydlet. To neklaplo a můžu u ní zůstat jen do neděle, kdy se přestěhuju.
Zvažovala jsem, co je pro mě lepší, jestli si doplatit kufr za další tisícovku, nebo ji radši ušetřit na jídlo v době, kdy ještě nebudu mít práci.
(blabla výzva )
V rámci úspory jsem se rozhodla zvolit jen příruční zavazadlo, protože případný a náhlý návrat zpátky domů mě nebude stát tolik. (Pravděpodobně se už tak budu vracet bez úspor.)
Takže jsem se teda ocitla na letišti s brašnou na foťák a batohem, ve kterém bylo využito každé místečko. I když jsem počítala s tím, že elektroniku a kabely (https://www.youtube.com/watch?v=7cT1g7OHjJg ) budu muset u kontroly vytáhnout, stejně mi to absolutně narušilo celou vnitřní strukturu sbalených věcí.
Připravena na nejhorší, jsem si dala na letišti v Londýně 2 hodiny rezervu, než mi pojede bus do Leicesteru. Už minulý týden jsem si při tisknutí lístku všimla, že musím někde přesedat. YES! Ráda v jedenáct v noci přesedám v cizím městě, kde ještě musím najít jinou zastávku, než tu, na které vysednu.
Po 2 hodinách potloukání se na letišti, jsem dojela na Golders Green a snažila se najít bus station, odkud mi měl jet druhý autobus. Věděla jsem, že tu bude větší zima než u nás, ale hodinové sezení na nádraží nezachránily ani tři vrstvy. Nebyla jsem si jistá, ze které zastávky bude můj autobus odjíždět, tak jsem se šla raději zeptat paní co stála na jedné ze zastávek, kde už stál autobus.
And HÝR KAMS INGLEND.
"OH, I´M SORRY DARLING, I DON´T KNOW, BUT THE DRIVER SHOULD BE HERE IN 5 MINUTES, HE JUSTED POPPED TO THE LOO AND HE SHOULD BE HERE SOON, HE WILL BE ABLE TO HELP YOU."
Super, jen co se řidič vyčůrá, poradí mi. Čekáme na řidiče. Kdybych někoho oslovila v jedenáct v noci na zastávce u nás, pravděpodobně bych dostala dávku pepřáku do obličeje nebo minimálně frázi typu: " NEVÍM. NECHTE MĚ BÝT. "
Jenže paní byla hrozně friendly a začala se vyptávat odkud jsem, kam jedu, že byla s dcerou v Praze a že tam máme lovely weather.
Zastávku jsem našla, nasedla na autobus a doufala, že mě bude někdo čekat na zastávce v Leicesteru, jak bylo domluveno. (Odpolední zpráva: "POČKEJ, TY PŘIJEDEŠ UŽ DNESKA V NOCI?" mě moc neuklidnila.)
Snaha nespat, abych nepropásla zastávku byla ve vytopeném autobuse marná. Naštěstí ji řidič, vypadající jako z deskové hry loupežníci, v koženkové kšiltovce, ohlásil dostatečně dopředu.
Na zastávce Peťa nebyla. Nemám její UK number. Výborně. Proč ho nemám?!!!
Nějaká paní vedle mě se zmateně rozhlíží. "NATY?"
Petina mamka! SUPER!
Dostala popis, očekávat někoho kdo má velké vlasy. Můj drdol uťáplý zhruba 12 hodinovou cestou ji zmátl. Druhá indície : PRAVDĚPODOBNĚ BUDE MÍT TABLET NEBO SMARTPHONE!, mě prozradila.
Je to asi tři týdny, co mi bylo sděleno, že je to tu s prací špatné, že jsou všichni překvapení, že agentury nemají co nabízet. No co no, už jsem dala výpověď v Brně, tak jsem to riskla.
Aby mě někdo zaměstnal, potřebuju NATIONAL INSURANCE NUMBER. Peťa mi to zapomněla říct. SUPER!
Musím si na úřadě domluvit schůzku v jiném městě. Volám na nějakou linku, kde se mě ptají proč to potřebuju, kdy jsem přijela, jaké je moje jméno, jestli jsem single or married a jaká je adresa mého UK bydliště.
SPELLING!
SPELLING mi dává zabrat.
Všechny spellingové úkoly na hodinách angličtiny probíhaly takhle. Telefonní rozhovor. "CAN YOU SPELL IT PLEASE?"
EJBÍÍÍSÍÍÍÍDÍÍEFDŽÍÍÍ. (Už asi deset let si frčím alphabet song, kdykoliv mám něco vyhláskovat.)
No nic zvládla jsem to, nadiktovala jsem úředníkovi svoje iniciály (jestli správně se ještě uvidí) a přidělili mi datum schůzky 29.června. SUPER!
Mám s sebou jen příruční zavazadlo, protože jsem počítala s ideální variantou, přijet - začít pracovat - všechno si koupit a základní potřeby na spaní a bydlení si půjčit u kamarádky, u které jsem měla bydlet. To neklaplo a můžu u ní zůstat jen do neděle, kdy se přestěhuju.
Zvažovala jsem, co je pro mě lepší, jestli si doplatit kufr za další tisícovku, nebo ji radši ušetřit na jídlo v době, kdy ještě nebudu mít práci.
(blabla výzva )
V rámci úspory jsem se rozhodla zvolit jen příruční zavazadlo, protože případný a náhlý návrat zpátky domů mě nebude stát tolik. (Pravděpodobně se už tak budu vracet bez úspor.)
Takže jsem se teda ocitla na letišti s brašnou na foťák a batohem, ve kterém bylo využito každé místečko. I když jsem počítala s tím, že elektroniku a kabely (https://www.youtube.com/watch?v=7cT1g7OHjJg ) budu muset u kontroly vytáhnout, stejně mi to absolutně narušilo celou vnitřní strukturu sbalených věcí.
 |
| fancy blogging photoshoot :D |
Po 2 hodinách potloukání se na letišti, jsem dojela na Golders Green a snažila se najít bus station, odkud mi měl jet druhý autobus. Věděla jsem, že tu bude větší zima než u nás, ale hodinové sezení na nádraží nezachránily ani tři vrstvy. Nebyla jsem si jistá, ze které zastávky bude můj autobus odjíždět, tak jsem se šla raději zeptat paní co stála na jedné ze zastávek, kde už stál autobus.
And HÝR KAMS INGLEND.
"OH, I´M SORRY DARLING, I DON´T KNOW, BUT THE DRIVER SHOULD BE HERE IN 5 MINUTES, HE JUSTED POPPED TO THE LOO AND HE SHOULD BE HERE SOON, HE WILL BE ABLE TO HELP YOU."
Super, jen co se řidič vyčůrá, poradí mi. Čekáme na řidiče. Kdybych někoho oslovila v jedenáct v noci na zastávce u nás, pravděpodobně bych dostala dávku pepřáku do obličeje nebo minimálně frázi typu: " NEVÍM. NECHTE MĚ BÝT. "
Jenže paní byla hrozně friendly a začala se vyptávat odkud jsem, kam jedu, že byla s dcerou v Praze a že tam máme lovely weather.
Zastávku jsem našla, nasedla na autobus a doufala, že mě bude někdo čekat na zastávce v Leicesteru, jak bylo domluveno. (Odpolední zpráva: "POČKEJ, TY PŘIJEDEŠ UŽ DNESKA V NOCI?" mě moc neuklidnila.)
Snaha nespat, abych nepropásla zastávku byla ve vytopeném autobuse marná. Naštěstí ji řidič, vypadající jako z deskové hry loupežníci, v koženkové kšiltovce, ohlásil dostatečně dopředu.
Na zastávce Peťa nebyla. Nemám její UK number. Výborně. Proč ho nemám?!!!
Nějaká paní vedle mě se zmateně rozhlíží. "NATY?"
Petina mamka! SUPER!
Dostala popis, očekávat někoho kdo má velké vlasy. Můj drdol uťáplý zhruba 12 hodinovou cestou ji zmátl. Druhá indície : PRAVDĚPODOBNĚ BUDE MÍT TABLET NEBO SMARTPHONE!, mě prozradila.
Je to asi tři týdny, co mi bylo sděleno, že je to tu s prací špatné, že jsou všichni překvapení, že agentury nemají co nabízet. No co no, už jsem dala výpověď v Brně, tak jsem to riskla.
Aby mě někdo zaměstnal, potřebuju NATIONAL INSURANCE NUMBER. Peťa mi to zapomněla říct. SUPER!
Musím si na úřadě domluvit schůzku v jiném městě. Volám na nějakou linku, kde se mě ptají proč to potřebuju, kdy jsem přijela, jaké je moje jméno, jestli jsem single or married a jaká je adresa mého UK bydliště.
SPELLING!
SPELLING mi dává zabrat.
Všechny spellingové úkoly na hodinách angličtiny probíhaly takhle. Telefonní rozhovor. "CAN YOU SPELL IT PLEASE?"
EJBÍÍÍSÍÍÍÍDÍÍEFDŽÍÍÍ. (Už asi deset let si frčím alphabet song, kdykoliv mám něco vyhláskovat.)
No nic zvládla jsem to, nadiktovala jsem úředníkovi svoje iniciály (jestli správně se ještě uvidí) a přidělili mi datum schůzky 29.června. SUPER!
Některé agentury mě bez NIN ani nezaregistrují, jiným stačí referenční číslo jako důkaz, že jsem o něj zažádala a že to nějak řeším. Dále potřebuju anglické číslo a PROOF OF ADRESS. Měl by mi stačit dopis, který mi pošlou z úřadu s referenčním číslem na novou adresu. Takže co se týká práce, čekám na dopis, pak budu teprve moci začít něco hledat.
SUPER!
Odpoledne jsem jela do města, počkat na Peťu po práci, aby mi ukázala město. Šly jsme za mou budoucí landlordkou zaplatit nájem a depozit. Britský manžel mi tady asi nehrozí. Každý je tu Ind nebo Polák.
Moje domácí je slovenka, v domě se mnou bydlí dva Poláci a dva Češi. Vyfasovala jsem klíče a odešla o polovičku úspor chudší, s nájmem zaplaceným na jeden týden.
YAAY LIVING IN THE UK.
Vzhledem k příručnímu zavazadlu, neměla jsem s sebou žádnou tekutou kosmetiku. Potřebovala jsem si koupit alespoň základ. Nákup v poundlandu absolutně MADE MY DAY. Šampóny co u nás stojí 300,- měli za libru. HYGIENICKÉ POTŘEBY - DONE!
Dalším úkolem bylo sehnat simku. Věřím Vodafonu, takže jsem ho riskla i tady. Vejdeme do obchodu a řítí se k nám černoška Christine, jak se dočtu na její jmenovce.
"HOW CAN I HELP YOU?"
Vysvětluju, že jsem tu den a potřebuju simku.
"OH, WHERE ARE YOU FROM?"
Asi pět minut se bavíme o tom odkud jsem, co studuju, že jsem tu jen na léto, o čem píšu bakalářku...konečně mluvíme o SIM kartě, za deset liber, 150 volných minut......
asi po minutě opět měníme téma...
"AND WHAT IS YOUR DREAM JOB?"
Otázka na kterou se většinou nikdo nikde neptá.
PROČ SE NEZEPTAT PŘI NÁKUPU SIMKARTY VE VODAFONU!
Christine studuje práva, momentálně se hlásí na magistra a jednou by chtěla být INTERNATIONAL JUDGE. Nevěří nám, že jsou v Česku vysoké školy zadarmo.
Konečně dostávám SIM KARTU, žádám o tu super věc, kterou se otevírá Iphone přihrádka na simku. Přichází další zaměstnanec Dan, který stál dobrých pět minut opodál a poslouchal naší konverzaci. Podává mi svoji klíčenku a říká: "SO YOU´RE FROM CZECH REPUBLIC?"
Přikyvuju. Vyndává moji starou simkartu. "OH, SO YOU HAVE VODAFONE NUMBER IN CZECH REPUBLIC AS WELL? WE DON´T HAVE IT IN POLAND!"
Další Polák.
Po intenzivním dvaceti minutovém rozhovoru o životě odcházím s britským číslem.
Momentálně si užívám nákladnou dovolenou,protože nic jiného v tuhle chvíli dělat nemůžu, dívám se na britské Prostřeno a doufám, že příští týden všechno vyjde tak jak má. Jsem vděčná za všechno, i za to, že tu teď mám u koho být a že mi alespoň trošku někdo pomůže v začátcích.
POZITIVNÍ MYŠLENÍ - DONE!
Žádné komentáře:
Okomentovat