Hele tak je na čase sem asi zase něco napsat. Tenhle post jsem začala psát přesně 1.3. (sorry všem, co na něj čekáte přesně od 1.3., kdy jsem řekla, že ho píšu), ale v průběhu jsem ztratila svou sarkastickou vlnu a konec bude asi zase deep, neboť nejsem cynický priglista a mám zrovna periodu.
Jako obvykle nic letos nešlo podle plánu, takže jsem se na začátku února, spolu s odložením státnic, shledala se svou starou kamarádkou existenční krizí.
Horší než nevědět, co děláte se svým životem všeobecně, je nevědět co budete dělat se svým životem příští týden.
Pocit bezmoci ještě umocnila otázka A CO TEĎ BUDEŠ DĚLAT?, kterou jsem během jednoho týdne slyšela tak 30x. (DIKIČKO IT HELPED)
První týden jsem tedy zvládla s touto situací bojovat osvědčeným způsobem - 1 pyžamo, 1 postel, 98 hodin bez čerstvého vzduchu, 60 hodin filmů a seriálů, 0 umytých vlasů a milión kalorií.
Jenže vzhledem k režimu, který jsem měla do tohoto momentu - tedy intenzivní psaní bakalářky, přijímačky a potenciální státnice, vydržel mi tenhle stav beztíže a absence sociálního života jen zhruba ten jeden týden.
Dostala jsem se do stavu, který bych nikomu nepřála, kdy se mi protivilo podívat se na jakýkoliv další film či seriál. (děsivé, vím...)
Tento stav mě dohnal k ještě děsivějším činům, konkrétně, že jsem začala opět s přípravou na státnice, které mě čekají v červnu. Samotnou mě tohle nutkání něco dělat tak zaskočilo, že jsem si (potřetí v životě) stáhla Tinder.
- Historické okénko:
Poprvé jsem si stáhla Tinder někdy na začátku loňského roku, přičemž mi to v centru města a po sedmičce bílého přišlo jako super nápad. Po prvním upozornění CONGRATULATIONS, IT´S A MATCH, jsem zpanikařila a aplikaci smazala.
Podruhé jsem si Tinder stáhla v Anglii. Vidina handsome jinocha, co mi dá dvě bilingvní děti a své anglické příjmení, se však v Leicesteru velmi rychle rozplynula. Většina ucházejících adeptů měla pod fotkou jméno KAROL nebo LESZEK, pokud znělo jméno anglicky, byl to buď jenom omyl nebo idiot, co mi poslal nevyžádané dick pics. Když už se blýskalo na love story a jeden filmmaker/Brit jako poleno, si se mnou vydržel psát 3 týdny, (protože na 2 týdny odjel na vacation do Ameriky, odkud mi posílal vtipné fotky) vyšlo to tak, že když se vrátil, měli jsme jen jeden potenciální večer, kdy jsme se mohli vidět, než pojedu zpátky domů. Nepřišel. Nikdy jsme se neviděli. Romance se nekonala. A vzhledem k tomu, že si mě pak přidal do přátel na facebooku a po dvou měsících si mě zase smazal, usoudila jsem, že je asi jenom ještě divnější než já a varinatu, že to byl jen robot/oplzlý šedesátník/paní na mateřské/performer, musím vyvrátit.
Tinder love stories ale přece jenom existujou a na základě mých (ne)úspěchů, si Peťa tehdy našla taky Brita jako poleno a je s ním myslím doteď. Říkala, že kdybych ji k tomu nevyhecovala, asi by to nikdy nezkusila. Takže zas šířím lásku a dobro všude okolo a na mě nezbylo.
Navíc teda Tinder už je oficiálně A THING i u nás.
Konec historického okénka -
No a tak jsem si ho stáhla znovu.
Né, že bych čekala nějakou love story.
Přece jenom jako člověk, co udržuje dlouhodobé vztahy pouze s vínem a dorty z Rebia, nepředpokládám, že by mou ponorku na lidi a nevyrovnanost vyléčil nějaký inženýr ze seznamky. Nicméně když fakt nemáte do čeho píchnout (v žádném slova smyslu), příjdou Vám tyhle nápady geniální.
Je vtipné, že zrovna, když jsem se chystala tohle nějak sesmolit, vydali na Priglu toto.
Vzhledem k tomu, že jsem SINGLE AF praktický all the time, nepotřebuju být zachovalá třicítka, abych věděla, že singlování je vlastně super a fakt máte čas hlavně sami na sebe (PROTOŽE VÁM PRAKTICKY NIC JINÝHO NEZBÝVÁ ŽEJO). Jenže platí přímá úměra, že čím víc svateb a početí se vám objevuje na facebooku, tím více se tvářite, že si singlování uživáte a přitom zvažujete, jestli nejste divní. Což vlastně asi jste, protože zjístite, že asi nemáte stejné hodnoty jako většina ostatních, což aspoň mě vždycky dovede až k otázkám smyslu života.
Nicméně jsem se teda rozhodla kromě Tinderu prubnout i jiné seznamky s tím, že hlavním objektem mé touhy nebyl až tak budoucí manžel, ale spíš absurdní historky. AND HERE WE GO.
Jedním z důvodů, proč mě Tinder rychle omrzel, bylo množství známých mužů - tedy těch, které jsem už někdy v záchvatu šílenství oslovila opilá, nebo jsem je znala a pak jsme se přestali zdravit. To mi komplikovalo rozhodování, takže jsem párkrát aplikaci odinstalovala nebo změnila preference s nadějí, že se mi zobrazí jiný adept. Vzhledem k tomu, že Tinder funguje na podivných algoritmech,(ano, četla jsem asi 3 studie) k ničemu to nevedlo a zvolila jsem taktiku NOPE na každého, u koho jsem zaváhala. Díky tomu jsem hrozně rychle proklikala studenty VUT v cyklodresech a kluky z FI co kombinujou kárované s proužkovaným, což následně způsobilo to, že mi Tinder po dvou dnech neměl koho nabídnout. Většina úspěšných adeptů pak navíc zabila konverzaci tradičním: Ahoj, jak se máš? Dobře. A ty? Taky dobře.
Rozhodla jsem se tedy zaregistrovat se na E-DARLING, protože už jenom slogan SEZNAMKA PRO NÁROČNÉ, mi přišel dost debilní na to, abych ji zkusila. Náročná však byla hlavně registrace a po asi 12. kroku z 30 jsem to vzdala.
K registraci bylo nutné vyplnit nějaký divný typ psychotestu a bylo potřeba rozhodnout se na škále od NAPROSTO SOUHLASÍ po VŮBEC NESOUHLASÍ u výroku o tom zda jsem :
ZDRAVÁ, SEXY, MÓDNÍ, ATRAKTIVNÍ, SPOLEHLIVÁ nebo PŘEDVÍDATELNÁ
a u výroků jako:
Umím se postarat o to, aby se ostatní lidé cítili dobře.Umím velmi dobře zpracovat informace.Rychle se rozčílím.Plýtvám svým časem.Většinou umím dobře prosazovat své zájmy.Často nechávám nepořádek ve svém pokoji.
Pokud pokládání takových otázek člověku, který právě postrádá smysl života a hledí do mlžného oparu nicoty, neprohlubuje depresi dostatečně, je ideální zeptat se ho na závěr na to, co si o něm myslí jeho přátele.
Stereotyp muže na seznamce, je takový uživatel, kterého bych si pracovně nazvala NAVŽDY TRAUMATIZOVÁN, což se projevuje tak, že prakticky každá otázka rozvíjející konverzaci jakýmkoliv směrem, je pro něj podnětem ke zmínce o jeho předchozím vztahu a proč ztroskotal.
"Často mám podivné nálady to mé bývalé vadilo."
"Ano, tam jsem byl se svou ex-přítelkyní."
nebo
"Já už nestuduji, ale pracuju. dělám manažera a brzo s tim seknu."
jakto?
" Ja tu práci miloval,pak mě zničila vztah a a postupem času sem ju začal nenávidět, tak už to sou dva roky co to dělám."
aha..
"tenkrat šlo o to že jsem měl málo peněz a přítelkyni to vadilo že sem ji nemohl všude brát a tak,a jak jsem našel tuhle práci bylo peněz dost,z 11 000 ve fabrice na 52 000 a stačila pouze propiska a talent"
Výborné jsou také úvodní věty jako "Krasní večer pryncezno!", které velmi rychle odhalí adepty, se kterými si pravděpodobně nebudu moci povídat ani o umění, natož o kapitalismu. Nerozumím ani zprávám jako je tato:
Výborné jsou také úvodní věty jako "Krasní večer pryncezno!", které velmi rychle odhalí adepty, se kterými si pravděpodobně nebudu moci povídat ani o umění, natož o kapitalismu. Nerozumím ani zprávám jako je tato:
JAKOŽE, VE KTERÉM ALTERNATIVNÍM VESMÍRU TAKOVÉ OSLOVENÍ FUGNUJE?
nebo tohle :
A pak jsou tu ty záliby, žejo ... jak skvěle popsal Vojta v tom svém článku.
Tenhle obrázek má dokonalou výpovědní hodnotu.
Praktický každý na Badoo miluje posilování a auta. To mě - člověka, který o autech neví vůbec nic, naprosto nebere. Takže jakékoliv fotky můžů se šálou (SRSLY CO JE TO S TĚMA ŠÁLAMA?) opírajících se o nějaké naleštěné auto, mě spíše pobaví než zaujmou. Hlavně jsou pak typičtí výrokem: "JÁ UŽ PRACUJI, ABYCH MĚL NA VĚCI KTERÉ CHCI." Což jak jistě uznáte, je přesně to, co od lidí, se kterými se stýkám, očekávám. (NE)
No a protože jsou tam všechny předvolené záliby strašně absurdní, rozhodla jsem se vybrat nejbizarnější kombinaci. Přičemž jsem zjístila, že se na ně vůbec nikdo nedívá.
Až se teda jednou stalo tohle:
A bylo to tak vtipné a působil celkem normálně, že jsem teda šla na své první blind date ever.
Jako dost to připomíná couchsurfing, taky jdete za někým koho znáte jenom z fotky a možná trochu doufáte, že u něj přespíte. Nicméně celá ta situace je ještě víc awkward - a pokud se jedná o mě, tak dvojnásob. Nevím do jakých detailů zabíhat, neb se to může někdy objevit v některém z mých filmů, nicméně IT WAS BORING AS FUCK.
Já mám ráda lidi, ALE...
Člověk, kterému vysloveně řeknete: "AUTŮM VŮBEC NEROZUMÍM A NEZAJÍMAJÍ MĚ, NEMÁM ANI ŘIDIČÁK" a on přesto vede dvacet minut monolog o různých typech aut o kterých "JSEM JISTĚ SLYŠELA" a "ŽENSKÝM SE LÍBÍ, PROTOŽE" a "ON DÁVÁ PŘEDNOST AUTŮM S TÍMHLE VÝKONEM", je debil.
Autem totiž jezdí proto, že cesta autobusem může být zdlouhavá a špatný sklon sedaček mu způsobuje problémy s páteří, je pak celý strnulý a obzvlášť delší cesty k rodičům jsou pro něj muka.
"Jako mohl bych jezdit vlakem, ale to bych musel přestupovat v Hranicích a já tam to nádraží moc neznám a co kdyby mi ten přípoj ujel."
Tak bys počkal na další...
"No právě..."
Jeho smysl pro humor nebyl smysl a vlastně ani neměl nic společného s humorem. Takže to, že vypráví něco vtipného, jsem poznala jen díky tomu, že na konci oznamovací věty zvedl hlas a rychle vydechl nosem. Projevilo se to například u historky o jeho sousedovi, který je z Norska a je "HROZNÝ PODIVÍN, PROTOŽE NEMÁ ŽÁDNÝ REŽIM, JAKO VŮBEC! KDYŽ JDU V ŠEST DO PRÁCE TAK SE U NĚJ NĚKDY SVÍTÍ, ALE MINULE PŘIŠEL DOMŮ AŽ VE DVĚ RÁNO A JEDNOU PŘIŠEL V DESET VEČER S KAMARÁDY."
Šli jsme do čajovny, takže většinu času kdy mluvil on, jsem agresivně ucucávala čaj, který jsme vybírali 15 minut, protože nerozhodně přetáčel stránky nápojového lístku. Když mi vyprávěl svou nejdivočejší historku z kolejí, zakrývala miska s čajem tak 75% mého obličeje, protože jsem nevěděla jak reagovat.
"No a já jsem bydlel se dvěma mladšíma Slovákama, ale jako měl jsem u nich respekt... oni hráli LOLko, jestli ti to něco říká a já když jsem jim třeba řekl, že jdu v deset spát, tak ať si vypnou zvuk... (výrazně zvedl hlas)...TAK SI HO FAKT VYPLI.
Taky měli vodní dýmku, tak jsem jim řekl, ať kouří jenom když tam nejsem...... ALE JEDNOU....(hlas zvedá nejvíc za poslední hodinu) JI VYTÁHLI, KDYŽ JSEM TAM BYL... A UHLÍK NÁM SPADL NA ZEM.....!!! A TO NEMŮŽEŠ NECHAT NA ZEMI, ŽEJO... TO BY PROPÁLILO DÍRU...(při vyprávění tak svítí vzrušením, že by se hodily ochranné brýle na sváření a čekám na finále..) NO A TAK JSME DO TOHO UHLÍKU PROSTĚ KOPALI, DOKUD NEOCHLADL! (výfuk nosem) No takže to bylo NĚKDY I DIVOKÉ."
Říkate si, že alespoň jsme nenarazili na uprchlíky?! CHA! Jeho největší chybou je to, že si nevzal hypotéku na vysněný byt v Blansku a teď má všechny peníze uloženy v bance jako termínovaný vklad. "PROTOŽE TO BUDE PRŮSER! AŽ BUDE CHTÍT ZEMAN POVOLAT TANKY NA OBRANU HRANIC NEBO TAK... TAK PRVNÍ ŠÁHNOU NA PENÍZE NÁM LIDEM! TO BUDE PRŮSER NO...Z TOHO MÁM STRACH"
Po cestě na autobus mi pak popisoval jak v práci testuje ventilky na topení tak, že na ně věší dvacetikilová závaží a testuje opotřebenost. Upozornil mě však, že bych to neměla zkoušet doma. Takže apeluji na všechny, kdo mají v plánu věšet se někdy na ventilky, že je vědecky a laboratorně ověřeno, že se urvou.
Když jsme se rozloučili, deset minut jsem se smála. Jakože co jsem taky čekala od člověka, který si domluví sraz u "LEVÉ ZADNÍ NOHY VE SMĚRU JÍZDY SOCHY JOŠTA, JAK JI VŠICHNI ZNAJÍ Z PODHLEDU" a který nerad chodí do barů a hospod "protože si tam lidi chodí hrát na život, kupujou si drahé drinky a něco si dokazují."
Vzhledem k tomu, že mi pak pořád psal a já jsem ho neuměla moc poslat do prdele, rozhodla jsem se vrátit na Tinder. Platí pravidlo, že když někomu napíšu první já, neodepíše, nepochopí vtip, nebo se ztrapním, takže taky neodepíše. Jako typickou ukázku bych uvedla mými přátely milovaný příběh o tom, jak jsem omylem poslala jako první zprávu jednomu atraktivnímu Norovi tento gif, na který jsem klikla omylem:
Polilo mě horko a zpanikařila jsem. Jakože jo, mohla jsem napsat něco jako OJ NA TO JSEM KLIKLA OMYLEM ...What an awkward situation, right?!
Jenže Bilová nepřemýšlí, Bilová jedná. Takže jsem napsala LOL JUST KIDIN´ a zrušila naše spojení.
Zbytek randíček byl absurdní pokaždé jiným způsobem. Některé byly tak dobré, že bylo divné, že z nich nemám lepší pocit, jiné zase tak špatné, že netuším, proč to došlo až k nim. Pít na rande je sice super, ale opíjení se (jako fakt fest), nevede k ničemu dobrému. Zjístila jsem, že když si něco představuju a myslím si, že to chci, není tomu vždycky tak. Sociální sítě nám fakt ničí životy, obzvlášť množstvím informací, které o sobě poskytujeme - lépe řečeno dokonale nás vykreslujou jako osoby jakými chceme být, ale ve finále čekáme, že nás lidi budou mít rádi takové, jací jsme doopravdy. A když si o někom nejdříve uděláte obrázek podle toho jak se prezentuje online a působí online, o to hůř se pak přijímají jeho IN REAL LIFE nedostatky. Teda alespoň u mě se to takhle projevilo. Konečně jsem si uvědomila, jak je stalking na hovno a že kyberstalkujou fakt úplně všichni, což zvyšuje očekávání a snižuje kouzlo nečekaných mind connections.
Otevírat se lidem násilím, jenom proto, že se chcete někomu otevřít, stojí za vyližprdel a může vést k tomu, že Vám doporučí odbornou pomoc. Taky je hrozně únavné napsat třeba 30 lidem to samé a pokaždé začínat od začátku. Za poslední měsíc jsem vyčerpala všechny své sociální kapacity na celý rok, takže jsem smazala všechny profily a budu odteď zase profesionálně singlovat a hrát si na život s lidma, co mě milujou i bez seznamek :D
Nicméně jsem o tisíc námětů na seriál o mém životě, tisíc printscreenů a tisíc životních pravd bohatší.
Na Badoo jsem navíc dostala 3 medaile. Konečně si mám čím vyšperkovat CVčko.
Takže jako klidně si ten Tinder stáhněte. Lidi se přes to fakt jako seznamujou. Akorát teda není moc dobré říkat mužům na Tinderu, kde zrovna pijete, pokud nechcete aby tam přišli. Pokud chcete aby přišli, ale nakonec vypadají jinak než na fotce, připravte si pepřový sprej a jenom zmiňte že ho máte.
Prosím hrajte si dál na život a objednávejte si v barech pití, jinak se budete bát přesedat na cizích nádražích...A TO NECHCETE
nebo tohle :
A pak jsou tu ty záliby, žejo ... jak skvěle popsal Vojta v tom svém článku.
Tenhle obrázek má dokonalou výpovědní hodnotu.
Praktický každý na Badoo miluje posilování a auta. To mě - člověka, který o autech neví vůbec nic, naprosto nebere. Takže jakékoliv fotky můžů se šálou (SRSLY CO JE TO S TĚMA ŠÁLAMA?) opírajících se o nějaké naleštěné auto, mě spíše pobaví než zaujmou. Hlavně jsou pak typičtí výrokem: "JÁ UŽ PRACUJI, ABYCH MĚL NA VĚCI KTERÉ CHCI." Což jak jistě uznáte, je přesně to, co od lidí, se kterými se stýkám, očekávám. (NE)
No a protože jsou tam všechny předvolené záliby strašně absurdní, rozhodla jsem se vybrat nejbizarnější kombinaci. Přičemž jsem zjístila, že se na ně vůbec nikdo nedívá.
Až se teda jednou stalo tohle:
A bylo to tak vtipné a působil celkem normálně, že jsem teda šla na své první blind date ever.
Jako dost to připomíná couchsurfing, taky jdete za někým koho znáte jenom z fotky a možná trochu doufáte, že u něj přespíte. Nicméně celá ta situace je ještě víc awkward - a pokud se jedná o mě, tak dvojnásob. Nevím do jakých detailů zabíhat, neb se to může někdy objevit v některém z mých filmů, nicméně IT WAS BORING AS FUCK.
Já mám ráda lidi, ALE...
Člověk, kterému vysloveně řeknete: "AUTŮM VŮBEC NEROZUMÍM A NEZAJÍMAJÍ MĚ, NEMÁM ANI ŘIDIČÁK" a on přesto vede dvacet minut monolog o různých typech aut o kterých "JSEM JISTĚ SLYŠELA" a "ŽENSKÝM SE LÍBÍ, PROTOŽE" a "ON DÁVÁ PŘEDNOST AUTŮM S TÍMHLE VÝKONEM", je debil.
Autem totiž jezdí proto, že cesta autobusem může být zdlouhavá a špatný sklon sedaček mu způsobuje problémy s páteří, je pak celý strnulý a obzvlášť delší cesty k rodičům jsou pro něj muka.
"Jako mohl bych jezdit vlakem, ale to bych musel přestupovat v Hranicích a já tam to nádraží moc neznám a co kdyby mi ten přípoj ujel."
Tak bys počkal na další...
"No právě..."
Jeho smysl pro humor nebyl smysl a vlastně ani neměl nic společného s humorem. Takže to, že vypráví něco vtipného, jsem poznala jen díky tomu, že na konci oznamovací věty zvedl hlas a rychle vydechl nosem. Projevilo se to například u historky o jeho sousedovi, který je z Norska a je "HROZNÝ PODIVÍN, PROTOŽE NEMÁ ŽÁDNÝ REŽIM, JAKO VŮBEC! KDYŽ JDU V ŠEST DO PRÁCE TAK SE U NĚJ NĚKDY SVÍTÍ, ALE MINULE PŘIŠEL DOMŮ AŽ VE DVĚ RÁNO A JEDNOU PŘIŠEL V DESET VEČER S KAMARÁDY."
Šli jsme do čajovny, takže většinu času kdy mluvil on, jsem agresivně ucucávala čaj, který jsme vybírali 15 minut, protože nerozhodně přetáčel stránky nápojového lístku. Když mi vyprávěl svou nejdivočejší historku z kolejí, zakrývala miska s čajem tak 75% mého obličeje, protože jsem nevěděla jak reagovat.
"No a já jsem bydlel se dvěma mladšíma Slovákama, ale jako měl jsem u nich respekt... oni hráli LOLko, jestli ti to něco říká a já když jsem jim třeba řekl, že jdu v deset spát, tak ať si vypnou zvuk... (výrazně zvedl hlas)...TAK SI HO FAKT VYPLI.
Taky měli vodní dýmku, tak jsem jim řekl, ať kouří jenom když tam nejsem...... ALE JEDNOU....(hlas zvedá nejvíc za poslední hodinu) JI VYTÁHLI, KDYŽ JSEM TAM BYL... A UHLÍK NÁM SPADL NA ZEM.....!!! A TO NEMŮŽEŠ NECHAT NA ZEMI, ŽEJO... TO BY PROPÁLILO DÍRU...(při vyprávění tak svítí vzrušením, že by se hodily ochranné brýle na sváření a čekám na finále..) NO A TAK JSME DO TOHO UHLÍKU PROSTĚ KOPALI, DOKUD NEOCHLADL! (výfuk nosem) No takže to bylo NĚKDY I DIVOKÉ."
Říkate si, že alespoň jsme nenarazili na uprchlíky?! CHA! Jeho největší chybou je to, že si nevzal hypotéku na vysněný byt v Blansku a teď má všechny peníze uloženy v bance jako termínovaný vklad. "PROTOŽE TO BUDE PRŮSER! AŽ BUDE CHTÍT ZEMAN POVOLAT TANKY NA OBRANU HRANIC NEBO TAK... TAK PRVNÍ ŠÁHNOU NA PENÍZE NÁM LIDEM! TO BUDE PRŮSER NO...Z TOHO MÁM STRACH"
Po cestě na autobus mi pak popisoval jak v práci testuje ventilky na topení tak, že na ně věší dvacetikilová závaží a testuje opotřebenost. Upozornil mě však, že bych to neměla zkoušet doma. Takže apeluji na všechny, kdo mají v plánu věšet se někdy na ventilky, že je vědecky a laboratorně ověřeno, že se urvou.
Když jsme se rozloučili, deset minut jsem se smála. Jakože co jsem taky čekala od člověka, který si domluví sraz u "LEVÉ ZADNÍ NOHY VE SMĚRU JÍZDY SOCHY JOŠTA, JAK JI VŠICHNI ZNAJÍ Z PODHLEDU" a který nerad chodí do barů a hospod "protože si tam lidi chodí hrát na život, kupujou si drahé drinky a něco si dokazují."
Vzhledem k tomu, že mi pak pořád psal a já jsem ho neuměla moc poslat do prdele, rozhodla jsem se vrátit na Tinder. Platí pravidlo, že když někomu napíšu první já, neodepíše, nepochopí vtip, nebo se ztrapním, takže taky neodepíše. Jako typickou ukázku bych uvedla mými přátely milovaný příběh o tom, jak jsem omylem poslala jako první zprávu jednomu atraktivnímu Norovi tento gif, na který jsem klikla omylem:
Polilo mě horko a zpanikařila jsem. Jakože jo, mohla jsem napsat něco jako OJ NA TO JSEM KLIKLA OMYLEM ...What an awkward situation, right?!
Jenže Bilová nepřemýšlí, Bilová jedná. Takže jsem napsala LOL JUST KIDIN´ a zrušila naše spojení.
Zbytek randíček byl absurdní pokaždé jiným způsobem. Některé byly tak dobré, že bylo divné, že z nich nemám lepší pocit, jiné zase tak špatné, že netuším, proč to došlo až k nim. Pít na rande je sice super, ale opíjení se (jako fakt fest), nevede k ničemu dobrému. Zjístila jsem, že když si něco představuju a myslím si, že to chci, není tomu vždycky tak. Sociální sítě nám fakt ničí životy, obzvlášť množstvím informací, které o sobě poskytujeme - lépe řečeno dokonale nás vykreslujou jako osoby jakými chceme být, ale ve finále čekáme, že nás lidi budou mít rádi takové, jací jsme doopravdy. A když si o někom nejdříve uděláte obrázek podle toho jak se prezentuje online a působí online, o to hůř se pak přijímají jeho IN REAL LIFE nedostatky. Teda alespoň u mě se to takhle projevilo. Konečně jsem si uvědomila, jak je stalking na hovno a že kyberstalkujou fakt úplně všichni, což zvyšuje očekávání a snižuje kouzlo nečekaných mind connections.
Otevírat se lidem násilím, jenom proto, že se chcete někomu otevřít, stojí za vyližprdel a může vést k tomu, že Vám doporučí odbornou pomoc. Taky je hrozně únavné napsat třeba 30 lidem to samé a pokaždé začínat od začátku. Za poslední měsíc jsem vyčerpala všechny své sociální kapacity na celý rok, takže jsem smazala všechny profily a budu odteď zase profesionálně singlovat a hrát si na život s lidma, co mě milujou i bez seznamek :D
Nicméně jsem o tisíc námětů na seriál o mém životě, tisíc printscreenů a tisíc životních pravd bohatší.
Na Badoo jsem navíc dostala 3 medaile. Konečně si mám čím vyšperkovat CVčko.
Prosím hrajte si dál na život a objednávejte si v barech pití, jinak se budete bát přesedat na cizích nádražích...A TO NECHCETE
Žádné komentáře:
Okomentovat