PROČ JÁ?!

Zrovna, když jsem si začala zvykat na své spolubydlicí a občas jsem se odvážila jít na záchod i když jsem slyšela, že je někdo v kuchyni, dostalo mé asociální já novou ránu do břicha.

Můj pokoj je nejblíž společné kuchyni, přes kterou se jde do koupelny, jak už jístě víte.
Moje okno jsou vlastně dveře na dvorek.

----

Když můj soused Čech každý večer neuvěřitelně nahlas souložil se svou přítelkýni Slovenkou, řekla jsem si dobře, to mi má pravděpodobně vynahradit absenci života na koleji. Naučila jsem se teda usínat se sluchátkama zaraženýma až do šedé kůry mozkové.

Když tentýž soused potom každý večer ve stejný čas hulil z improvizovaného bonga sestrojeného z petlahve, vytvořila jsem si větrací harmonogram a naučila jsem se v tuto dobu okno vždycky zavřít.

(Taky jsem vytěsnila svůj odpor k jeho následným zachvatům kašle, po kterých si z prvního patra odplivoval na dvorek)

Nakonec jsem překousla i fakt, že vykonávat potřebu chodil pouze na záchod k nám do přízemí, ačkoliv u sebe v patře měli svoji koupelnu.

Občas když jsem ho zahlídla jak si to tam mašíruje s vlhčenýma ubrouskama, odešla jsem do kuchyně dělat hluk, aby na to neměl klid a pokaždé když vyšel, jsem se na něj významně podívala, aby pochopil, že jsem jeho praktiky prokoukla.

Jakože obtěžovalo mě to, ale řekla jsem si, že to je zkušenost prostě, však to znáte, to moje pozitivní myšlení ....

A pak se najednou odstěhoval!

Výborně. To je tak když to necháš být a nerozčiluješ se a vyřeší se to samo. HA!

A tak soused zmizel a nikdo mi neplival před dveře a nikdo nesouložil nahlas....

DVA DNY KLIDU.

mhm, jenom dva no...

Ve středu jsem na chodbě potkala pár. Takový ten pár: "PODÍVEJTE MÁME SWAG, JOU JOU!" 

Navíc vypadají tak na 16.

Nevím co jsou za národnost, řekněme že Maďaři, protože tak zní.

Řekla jsem si, že je nebudu soudit podle vzhledu, že to třeba bude v pohodě.

Začalo to tím, že jsem si chystala oběd v mém předem vyměřeném čase, kdy je šance na jakékoliv setkání se spolubydlícím nulová.

A v tom přichází swag pár s naprosto totožně vypadajícím jiným párem a sedají si do kuchyně, kde já vařím.

"HI"

WHYYYYY! Dělala jsem si po sto letech něco teplého takže nešlo zvolit strategii : VEZMI CO MŮŽEŠ A UTEČ...

Takže jsem tam stála a čekala, až se mi dovaří brambory a poslouchala je jak se asi rumunsky baví mezi sebou.

Tehdy jsem si dovolila je soudit a rozhodla jsem, že jsou mi nesympatičtí,

Moje návštěvy koupelny se opět začaly řídit obsazeností kuchyně. 

<<< TO JSEM JÁ! UPLNĚ PŘESNĚ, POKAŽDÉ KDYŽ CHCI VYJÍT Z POKOJE A SLYŠÍM KROKY :D

Potom jsem našla svůj toaletní papír (který kupuju asi jediná) mokrý a zmuchlaný na zemi.
Říkam si klid, třeba jim dojde tam dát nějaký jiný,
NENAPADLO.

Pak si začali z kuchyně tvořit společenskou místnost  a vysedávat tam jen tak.
Tak to jsme si nedomluvili, takhle by to nešlo.

Dnes ráno byli tak hluční, že mě to vzbudilo,
Znáte to jak máte pocit, že když někdo mluví a vy spíte, je to jakoby vám stál přímo nad hlavou i když je přitom v jiné místnosti?
Sice se mi podařilo ještě usnout, ale zdálo se mi, že se ke mě do pokoje nastěhovali další čtyři lidi a najednou byla z mého pokoje velká síň jak z Harryho Pottera, byla to jídelna plná dlouhých stolů a plná lidí. Všichni zpívali a tančili a nutili mě abych tančila s nima a pak jsem se znovu probudila.
Byo 11 a swag holka v kuchyni klepala maso na řízky. V 11:30 jsem šla do koupelny a stále klepala.
Ve 13:00 jsem šla znovu do koupelny a řízky začala teprve smažit. Ve 14:00 teprve obědvali.
Já jsem zvyklá na to, že brácha někdy dělá máso i tři dny, ale pochybuju, že tahle slečna někdy slyšela o sous vide.

A pak přišla sobotní MORDOR NOC!
Začali se tu scházet podivné swag existence. Až jich tady bylo tak 10 a všichni se shromažďovali na dvorku, do ktérého mám výhled. Můj dvorek vypadal jak schůze klubu JUSTIN BIEBER IMPERSONATORS.
Hlasitě se smáli, zpívali a pili. Ale to bylo ještě v pohodě. Sice mi řvali prakticky do oken, ale nikdo nebyl v kuchyni, takže jsem se mohla volně pohybovat.

Jenže pak se přesunuli do kuchyně.
SAMOZŘEJMĚ!
Čím víc byli opilí, tím víc ječeli, rozbijeli věci a zvuky byly čím dál tím víc podezřelejší.
Občas jsem skulinou v závěsu zahlídla v kuchyňském okně něco co vypadalo jako rvačka.
WELL WELL!
Začala jsem se bát o své jídlo ve společné lednici.

A potom o své zdraví, protože jsem odmítala skupinou projít na záchod a ani nohy křížem už nepomáhaly...

Přibližně v jednu se ozvalo zabouchnutí dveří a po domě zavládlo ticho.
Vyrazila jsem tedy do koupelny.
V KUCHYNI TO VYPADALO JAK PO NÁLETU.
Na zemi byly skvrny od nějaké omáčky, spousta plechovek a v různém poměru poházené kousky okurek. (klik)
Na stole bylo tak milión zbytků jídla a většina šuplíků byla otevřená.
Rychle jsem zkontrolovala obsah lednice, ale vypadalo, že nic nechybí.
Hned jak jsem vešla do koupelny, viděla jsem další z mých toaletních papírů na zemi, válejíc se v podivně vyhlížející louži.

OK, TAK SPOLUBYDLENÍ S MAĎARAMA NEBUDE TO PRAVÉ OŘECHOVÉ PRO MĚ.

Momentálně když to píšu, sedí jich zase 6 u nás v kuchyni a já se už půlhodiny odhodlávám jít si něco uvařit.
Pravděpodobně umřu hladem...