Vešli jsme do skladu, který vypadal jako každý jiný sklad a byla jsem předána k Packing oddělení.
Pokud chcete v Anglii dělat ve Warehousu, většinou se octnete na pozici PICKING nebo PACKING.
Snažila jsem se na youtube najít nějaké demonstrativní video. Je jich tam spoustu, ale všude se ti pracovníci tváří, že na to mají spoustu času a nic je netrápí.
Pro představu zde:
Jde o to, že na Pickingu stojíte u pásu, kde projíždí přepravky. Vy jste obklopeni regály a paletami s věcmi. Když se u vás přepravka zastaví, zabliká vám na regálu kolik kusů a čeho tam máte dát. Jakmile zboží naložíte, odjede přepravka na další stanoviště.
Když je přepravka plná, dojede na PACKING. Tam jsem se ocitla já.
-------------------------------
Zjíšťuju, že jsme tam dvě nové. Ostatní se rovnou zapojují do pracovního procesu.
Všichni kromě mě jsou tu z Polska. No jistě.
Vzhledem k tomu, že jsem práci dostala přes známost a jinde nebylo volno, šoupli mě sem.
Bere si mě na starost ALINA, která je supervisor a se mnou má zaučit ještě jednu Polku Nataliu.
Ptá se mě jestli rozumím polsky. Říkám, že moc ne.
Zaškoluje nás v polštině.
---------
Princip naší práce je stát u balícího stolu, ten má nahoře šest přihrádek označených číslem 1-6, přihrádky na bublinkové obálky a kartony a počítač.
U každého stolu stojí asi sedm přepravek, které jsou průběžně doplňovány.
Vezmu přepravku plnou kancelářských potřeb.
Naskenuju do počítače čárové kódy všech výrobků.
Na základě skenování se mi na obrazovce ukazuje číslo přihrádky, do které mám zboží dát.
Celou přepravku si teda rozdělím a z počítače mi vyjede šest etiket s adresou a počtem kusů pro jednotlivou přihrádku.
Obsah každé přihrádky zvlášť zabalím a označím, nacpu zpátky do přepravky a pošlu po pásu dál.
Zní to celkem jednoduše co?! Tak si zkuste představit, že vám to někdo vysvětluje v polštině.
--------------
Alina vysvětluje proces a ujišťuje se, že rozumíme.
Vypadám, že tomu rozumím víc, než Natalia i přes to, že ona narozdíl ode mě, umí polsky.
Nechává nás na zkoušku zabalit balíček zvýrazňovačů.
Krabička je moc velká, takže ji musím naříznout ze všech stran a upravit velikost tak, aby přesně odpovídala velikosti balíčku. Nakonec musím balíček oblepit izolepou.
Alina už v tom má cvik a třikrát na pásce obrátí balíček během dvou vteřin.
Mám to zkusit... ehm...
Alina nám klade na srdce, že pokud zákazník vrátí balíček, stojí to firmu asi 50 liber.
Je tedy mým úkolem zabalit všechno tak, aby se to nepoškodilo při přepravě.
Vysvětluje nám různé techniky balení a jaké zboží se jak balí.
Jdu sama s Alinou k jejímu stolu a vysvětluje mi BOZP.
Všechny věty opakuje dvakrát a názorně je předvádí.
Pokud se říznu musím o tom říct jí, ona zavolá FIRST AID pracovníka a sepíšeme o tom protokol.
Pokud mi něco foukne do oka, FIRST AID mi oko propláchne a sepíše o tom protokol.
Pokud začne hořet, musím odejít z budovy.
Musím mít safety shoes.
Musím mít dlouhé kalhoty.
Musím se podepsat....
( Vzpomněla jsem si, že ve školícím videu bylo upozornění, že pokud prší, mám si vzít deštník a nemám běhat se skloněnou hlavou, protože hrozí náraz do objektu nebo kolegy :D )
Odcházím ke svému stolu a začínám balit.
V první přepravce mám čtyři A4 bloky, balíček 20 propisek, sedm balení průhledných složek po 100 kusech, sešívačku, 12 balení kancelářských sponek, 5 žlutých zvýrazňovačů, 2 stojánky na tužky, čtyři diáře na rok 2016 a balení čaje.
Všechno to rozdělím a začínám balit.
První přihrádka obsahuje jenom čtyři věci, volím menší krabičku, nožem na kartón upravuju velikost, všechno oblepuju a vracím do přepravky.
Beru z druhé přihrádky krabičku kancelářských sponek.
Krabička má na sobě červenou skvrnku.
Můj prst má na sobě červenou skvrnku.
ŘÍZLA JSEM SE HNED PŘI PRVNÍM BALÍČKU.
Odmítám volat jakéhokoliv pracovníka. Šeptem si nadávám.
NATÁLIE TY SI TAKOVÁ KRÁVA, CO SI O MNĚ ASI ŘEKNOU, ŽE JSEM UPLNĚ NESCHOPNÁ ... A POŘEZALA JSEM SE HNED PŘI PRVNÍ PŘÍLEŽITOSTI. ALE VŠAK JSEM NESCHOPNÁ ...BOŽE CO TEĎ!
Směju se a snažím se zastavit krvácení o legíny.
Vypadá to, že to nepřestává.
Alina se přichází zeptat jak mi to jde.
"SPOKO!"
Usmívám se a krvácející rukou mačkám legíny, zatímco tou druhou beru z přihrádky blok a mávám jím směrem k bublinkovým obálkám.
Po deseti minutách už nekrvácím a spokojeně si balím.
Jsem dokonce nadšená. Říkám si, že jsem vlastně vždycky chtěla pracovat v eshopu a balit balíčky. To je ono... to je ta zkušenost.
Přichází Alina a vede sebou Gabriela. Gabi má tak metr šedesát, havajské trenky a tričko SLOVAKIA.
"Gabi jest slovak on popracuje z toba troche!"
Gabi toho moc nenamluví. Stojí vedle mě. Vysvětluje mi, že si sama najdu grif na práci s lepící
páskou a občas mě upozorní, že jsem si vzala moc malou bublinkovou obálku.
Balím do bublinkové obálky jeden balíček pastelek a lepím na ni adresu Pizzerie v Londýně.
Pokud chcete v Anglii dělat ve Warehousu, většinou se octnete na pozici PICKING nebo PACKING.
Snažila jsem se na youtube najít nějaké demonstrativní video. Je jich tam spoustu, ale všude se ti pracovníci tváří, že na to mají spoustu času a nic je netrápí.
Pro představu zde:
Jde o to, že na Pickingu stojíte u pásu, kde projíždí přepravky. Vy jste obklopeni regály a paletami s věcmi. Když se u vás přepravka zastaví, zabliká vám na regálu kolik kusů a čeho tam máte dát. Jakmile zboží naložíte, odjede přepravka na další stanoviště.
Když je přepravka plná, dojede na PACKING. Tam jsem se ocitla já.
-------------------------------
Zjíšťuju, že jsme tam dvě nové. Ostatní se rovnou zapojují do pracovního procesu.
Všichni kromě mě jsou tu z Polska. No jistě.
Vzhledem k tomu, že jsem práci dostala přes známost a jinde nebylo volno, šoupli mě sem.
Bere si mě na starost ALINA, která je supervisor a se mnou má zaučit ještě jednu Polku Nataliu.
Ptá se mě jestli rozumím polsky. Říkám, že moc ne.
Zaškoluje nás v polštině.
---------
Princip naší práce je stát u balícího stolu, ten má nahoře šest přihrádek označených číslem 1-6, přihrádky na bublinkové obálky a kartony a počítač.
U každého stolu stojí asi sedm přepravek, které jsou průběžně doplňovány.
Vezmu přepravku plnou kancelářských potřeb.
Naskenuju do počítače čárové kódy všech výrobků.
Na základě skenování se mi na obrazovce ukazuje číslo přihrádky, do které mám zboží dát.
Celou přepravku si teda rozdělím a z počítače mi vyjede šest etiket s adresou a počtem kusů pro jednotlivou přihrádku.
Obsah každé přihrádky zvlášť zabalím a označím, nacpu zpátky do přepravky a pošlu po pásu dál.
Zní to celkem jednoduše co?! Tak si zkuste představit, že vám to někdo vysvětluje v polštině.
--------------
Alina vysvětluje proces a ujišťuje se, že rozumíme.
Vypadám, že tomu rozumím víc, než Natalia i přes to, že ona narozdíl ode mě, umí polsky.
Nechává nás na zkoušku zabalit balíček zvýrazňovačů.
Krabička je moc velká, takže ji musím naříznout ze všech stran a upravit velikost tak, aby přesně odpovídala velikosti balíčku. Nakonec musím balíček oblepit izolepou.
Alina už v tom má cvik a třikrát na pásce obrátí balíček během dvou vteřin.
Mám to zkusit... ehm...
Alina nám klade na srdce, že pokud zákazník vrátí balíček, stojí to firmu asi 50 liber.
Je tedy mým úkolem zabalit všechno tak, aby se to nepoškodilo při přepravě.
Vysvětluje nám různé techniky balení a jaké zboží se jak balí.
Jdu sama s Alinou k jejímu stolu a vysvětluje mi BOZP.
Všechny věty opakuje dvakrát a názorně je předvádí.
Pokud se říznu musím o tom říct jí, ona zavolá FIRST AID pracovníka a sepíšeme o tom protokol.
Pokud mi něco foukne do oka, FIRST AID mi oko propláchne a sepíše o tom protokol.
Pokud začne hořet, musím odejít z budovy.
Musím mít safety shoes.
Musím mít dlouhé kalhoty.
Musím se podepsat....
( Vzpomněla jsem si, že ve školícím videu bylo upozornění, že pokud prší, mám si vzít deštník a nemám běhat se skloněnou hlavou, protože hrozí náraz do objektu nebo kolegy :D )
Odcházím ke svému stolu a začínám balit.
V první přepravce mám čtyři A4 bloky, balíček 20 propisek, sedm balení průhledných složek po 100 kusech, sešívačku, 12 balení kancelářských sponek, 5 žlutých zvýrazňovačů, 2 stojánky na tužky, čtyři diáře na rok 2016 a balení čaje.
Všechno to rozdělím a začínám balit.
První přihrádka obsahuje jenom čtyři věci, volím menší krabičku, nožem na kartón upravuju velikost, všechno oblepuju a vracím do přepravky.
Beru z druhé přihrádky krabičku kancelářských sponek.
Krabička má na sobě červenou skvrnku.
Můj prst má na sobě červenou skvrnku.
ŘÍZLA JSEM SE HNED PŘI PRVNÍM BALÍČKU.
Odmítám volat jakéhokoliv pracovníka. Šeptem si nadávám.
NATÁLIE TY SI TAKOVÁ KRÁVA, CO SI O MNĚ ASI ŘEKNOU, ŽE JSEM UPLNĚ NESCHOPNÁ ... A POŘEZALA JSEM SE HNED PŘI PRVNÍ PŘÍLEŽITOSTI. ALE VŠAK JSEM NESCHOPNÁ ...BOŽE CO TEĎ!
Směju se a snažím se zastavit krvácení o legíny.
Vypadá to, že to nepřestává.
Alina se přichází zeptat jak mi to jde.
"SPOKO!"
Usmívám se a krvácející rukou mačkám legíny, zatímco tou druhou beru z přihrádky blok a mávám jím směrem k bublinkovým obálkám.
Po deseti minutách už nekrvácím a spokojeně si balím.
Jsem dokonce nadšená. Říkám si, že jsem vlastně vždycky chtěla pracovat v eshopu a balit balíčky. To je ono... to je ta zkušenost.
Přichází Alina a vede sebou Gabriela. Gabi má tak metr šedesát, havajské trenky a tričko SLOVAKIA.
"Gabi jest slovak on popracuje z toba troche!"
Gabi toho moc nenamluví. Stojí vedle mě. Vysvětluje mi, že si sama najdu grif na práci s lepící
páskou a občas mě upozorní, že jsem si vzala moc malou bublinkovou obálku.
Po půl hodině konstatuje, že to půjde a odchází.
Natalia, stojící u vedlejšího balícího stolu, se mě občas snaží na něco zeptat. Nevím co po mě chce, takže jen kývu a usmívám se. Po třetím dotazu to vzdává.
Uvědomuju si, že nevím v kolik končím ani kdy můžu jít na přestávku.
Balím.
Ke stolu jsou mi neustále přidávány přepravky. Obsah se mění.
Někdy je tam jenom jedna cartridge to tiskárny, jindy pět balíků kancelářského papíru. Při zvedání těžkých přepravek je absence mých bicepsů patrnější, než u těch lehčích.
Balím do bublinkové obálky jeden balíček pastelek a lepím na ni adresu Pizzerie v Londýně.
Uvažuju na co v pizzerii potřebujou pastelky a proč si je objednávají poštou.
Vymýšlím srdceryvný příběh o muži, který chtěl být ilustrátorem, ale zdědil po otci pizzerii, takže se rozhodl dostát svému slibu, který mu dal na smrtelné posteli a pokračoval v rodiném podnikání.
Když zrovna nehnětl těsto, tvořil. Pastelkama črtal na účtenky a své výtvory pak lepící páskou, kterou od nás určitě taky objednává, lepil na velkou cihlovou pec a v noci pláče, protože není šťastný. Jednou mu pastelky už nejdou ani ostrouhat a tak si je rychle objedná. Jenže někdo jako já, posere i ten ONE JOB který má a pošle ten balíček jinam. Ilustrátor z nouze začne kreslit omáčkou na pizzu a stane se výhlašeným pizza umělcem.
(A pak, že mě práce ve skladu nemůže nijak rozvíjet.... vždyť to je scénář na Oscara!)
A tak si tak balím a balím.
Najednou mi nejdou vytisknout etikety a na monitoru je velkým nápis ORDER INCOMPLETE.
Volám Alinu.
OK, takže občas se může stát, že někdo na PICKINGU udělá chybu a nedá tam to co má.
Musím vzít přiloženou fakturu a jít si to zboží najít do skladu sama. Alina mě vede skladem a ukazuje mi co a kde hledat,
V o číslo větších botách to není žádná sranda, ale vyhýbám se vysokozvižným vozíkům a přeskakuju pásy jak nic.
Vracím se s chybějícíma nůžkama a dokončuju balení.
Ok, je to sranda. Baví mě to. Pohoda.
Ptám se Aliny jestli můžu na pauzu.
Můžu.
Jdu.
Ocitám se opět ve společenské místnosti. S nikým se nebavím a sedím u televize.
Ostatní svačící jsou rozprostřění a využívají vše co společenská místnost nabízí.
Černoch v rohu hraje GTA, 5 Poláků hraje kulečník a zbytek vášnivě debatuje nad sendvičem a kávou z automatu.
85% osob v mísntosti je z Polska.
V televizi běží podivný seriál připomínající naší Ulici. Hlavní hrdinka zjístila, že její manžel ji podvádí s kamarádkou, tak si to s ní jde vyřídit do kadeřnictví. Následuje bitch fight s alobalem na hlavě.
Na svačinu přišla i Alina.
Ptám se ji do kolika dnes pracuju.
Říká, že neví,
OK.
Balím...Balím...Balím...
Je 22:24 a Alina mi přichází říct, že 22:30 končím, ať dobalím poslední přepravku.
Odcházím zpátky do společenské místnosti a vyzouvám safety shoes.
Je to jako sundat si lodičky po plese.
Uvažuju jak se dostanu domů.
Beru si věci a jdu se na vrátnici zeptat, jestli neví v kolik jezdí Industria Transport.
"I´M AFRAID THE NEXT ONE IS COMMING AT TWELVE, I´M NOT SURE, BUT YOU CAN WAIT INSIDE AND LOOK OUT THE WINDOW."
Ok...
Vybíjí se mi mobil, ale stejně nemám žádné emergency number.
Všichni co končili zároveň, odjíždí autem s někým jiným.
Zůstávám ve společneské místnosti a sleduju PLEBS na ITV2. Konečně něco co se dá sledovat.
(kdo neznáte Plebs , je to něco jako Inbetweeners, ale v Antickém Římě. Kdo neznáte ani jedno - google it)
Usínám, ale statečně čekám.
Je 23:50 a vydávám se před budovu vyhlížet.
Je 00:11 a přijíždí dodávka.
Ukazuju svůj zpáteční lístek a sedám si k Marioszovi, který na mě mává.
Ptá se jak bylo v práci.
"SPOKO"
Vysedám na zastávce kousek od mého domu.
Je 1:58 a jdu spát.
Říkám si , že to není až tak hrozné.
Sice mám ruce pořezané od kartónu, všechno mě bolí, protože přecejenom se ty přepravky pronesou, ale konečně jsem blíž k nějakému výdělku.
Nemyslím, že by tohle bylo trvalé, přecejenom v pondělí do práce nemůžu - musím pro NIN...a ty transporty taky nejsou nic moc.. ale tak, pro začátek dobrý..
HAHA.
Žádné komentáře:
Okomentovat