♫ HOLKI - UŽ MI NEVOLEJ

Protože #Tinderbilovástories měly úspěch, všichni (asi 5 lidí) mi řekli, že mám psát častěji.
Tak jsem uvažovala, o čem teda jako budu psát.

---HISTORICKÉ OKÉNKO----

DVA A PŮL ROKU JSEM PRACOVALA V CALL CENTRU CESTOVNÍ AGENTURY. 

Musela jsem to napsat Caps Lockem, protože tato věta v sobě obsahuje celou řadu emocí a sdělení.

DVA A PŮL ROKU JSEM PRACOVALA -

 Pánečku vydržela na jedné pozici tak dlouho, na brigádu jsou dva roky dost. Jářku, ta je pracovitá a stálá!

(  jakože Work Work Work? Ne? Nevadí .... )

DVA A PŮL ROKU JSEM PRACOVALA V CALL CENTRU - 

Bože ta musí být strašně vypatlaná, v call centrech pracujou jenom zoufalci. Navíc tři roky? Tyvole.

 

DVA A PŮL ROKU JSEM PRACOVALA V CALL CENTRU CESTOVNÍ AGENTURY. -

On ještě někdo jezdí přes cestovku? (to bych si řekla já) Cestovky mají call centra? I když, cestování je fajn, to nemohlo být tak hrozné.

 

---KONEC HISTORICKÉHO OKÉNKA----

Bylo to hrozné.

Než se dostanu ke konkrétním příhodám, ráda bych trošku shrnula obecné charakteristiky, které platí už u sdělení DVA A PŮL ROKU JSEM PRACOVALA V CALL CENTRU.

Je fakt, že jsem nikomu nemusela volat já a na hovory jsem převážně jen odpovídala. (Pro telemarketing taky nemám pochopení, to buďte v klidu.)

Ale i tak jsou skoro tři roky fakt divně dlouhá doba. 

Sama se divím.

Ještě víc se divím, že i po tak dlouhé době, mě dokázaly každý den udivovat inovativní druhy kreténství. A věřte mi, že existuje hoooodně velké množství druhů kreténů, kteří mají v plánu své kreténství vystavovat na různých místech planety. Hlavně teda na Jadranu a v Egyptě. Ale to je spoiler.

Než se dostanu k tomu jaké to je pracovat konkrétně v cestovce, rozhodla jsem se sepsat příručku pro volající, aneb JAK NEVOLAT JAKO KRETÉN.

1) Zatímco posloucháte relaxační hudbu při čekání na spojení, rozmyslete si, jestli není lepší poslat email. 

Rozumím tomu, že poslouchat pět minut ve smyčce hrající 30 sekundovou stopu klarinetového sóla, je to poslední na co máte čas, když si chcete postěžovat. Podstatné ale je, že těch pět minut co Vám tam hraje klarinet, mluví ten pracovník už pět minut s jiným kreténem.   

Ne nešel na svačinu. 

Protože má pravděpodobně nárok jen na jednu půlhodinovou pauzu na oběd, během které DÍKYBOHU jeho linka pro hovory neexistuje. Pokud má pak hlad v průběhu směny, vypne si na chvíli mikrofón a žvýká mezitím co mu sdělujete svůj problém. Nikdy proto prosím nevznášejte dotazy jako JSTE TAM? a SLYŠÍME SE? Díky těmto dotazům roste riziko žaludečních vředú a úmrtí zadušením o 75%.

Ne nepovídá si s kolegou. 

Protože většina kolegů je fakt vypatlaných a povídání si s nimi je ještě horší, než 20 minutový hovor. Trvá-li totiž hovor déle než 7 minut, roste riziko sebevraždy oběšením na kabelu od headsetu o 80%.

Ne neodskočil si.

Možnost jít si odskočit je pro něj totiž svátkem. 

Nejenom, že si musí opět v interním systému navolit monitorovanou pauzu a na několik minut tak odebrat svou linku ze seznamu volných (což je dostatečné podobné pocitu vyhození celého telefónu z okna), ale pravděpodobně bude moci projít kolem okna a po několika hodinách si vychutnat tenké paprsky slunce, které dopadají na jeho propocený svetr skrz rozbité žaluzie. Dost možná taky mine jediné dva stoly ke kterým proudí klimatizace, takže soucitně kývne na kolegy v lyžařských kombinézách a pokračuje. Nohy mu brní. Je to jakoby se znovu učil chodit, ale stojí to za to. Přijde si veliký. Tyčí se jako obr nad armádou čupřin vyčnívajících za dřevěnými kójemi. Je to jen jeho chvíle. Může se projít dva metry k toaletám.

Nebo teda sedí přímo u hajzlů, takže nejenom, že má přehled o zažívacích cyklech všech 40 lidí, co s ním sdílí místnost, ale z podivného důvodu, má každý kdo ho míjí potřebu s ním navázat oční kontakt. Pauzy ostatních jsou tak pro něj noční můrou a beztak nemůže chodit na cizí záchody, takže počká domů.

2) Člověk, který to zvedl, má pravděpodobně ještě posranější život, než Vy a nic kloudného Vám neřekne, protože NEMŮŽE!

Když začnete pracovat v callcentru, dostanete manuál. (Jako Phoebe v Přátelích.)

Manuál obsahuje základní otázky a odpovědi. Málokdy v něm ale zvládnete během hovoru rychle hledat. Když už odpověď najdete, v 80% případů zjístíte, že to je jedna z odpovědí, které klientovi nesmíte říct. Díky tomu i po roce působite jako idiot, který je tam první den a vzhledem k tomu, že si odměn, které z Vaší minimální mzdy dělají o deset korun vyšší minimální mzdu, vážíte víc, než sami sebe, je Vám to jedno. Jste tedy první na ráně, první kdo zvedne telefon, ale taky jedinný v celé firmě kdo není dostatečně kompetentní k poskytování jakýchkoliv informací.

Pokud jste tedy po dlouhém čekání konečně s někým spojeni, předpokládejte, že je člověk se kterým mluvíte 1. na pokraji nervového zhroucení 2. první den v práci 3. hladový a unavený 4. po mozkové obrně 5. smluvně nucen k tomu Vám neodpovědět na dotaz. 
Minimálně 4 věci jsou vždy pravda a o tom jak je to s těmi prvními dny jsem Vám už pověděla.
Na zákládě těchto předpokladů s lidmi na druhém konci i jednejte prosím. Což mě přivádí k dalšímu bodu.

3) Voláte infolinku nebo věštce?

Ano, operátor si možná  našel podle Vašeho telefonního čísla Vaší objednávku, ještě před tím, než s Vámi začal mluvit a i když Vám příjde jako špión z kontrarozvědky, není  nutné obviňovat jej z porušování lidských práv. 

WELCOME TO THE 21.CENTURY BITCHES.

Pokud si Vás nenašel, pravděpodobně voláte poprvé, z jiného čísla nebo možná místo Marušky, která je v práci a nemůže mít u sebe mobil. V takovém případě sdělte kdo jste, případně odpovídejte na otázky, které Vám pokládá. 

NE NEVÍM KDO JSTE ANI CO PO MĚ CHCETE. TELEKOMUNIKACE A TELEPATIE JSOU DVA RŮZNÉ POJMY DOPRDELE.

Během 8 hodinové směny, byl za mého působení, průměrný počet hovorů kolem 80 až 90 za směnu. Během sezóny kolem 140, mimo sezónu kolem 60. To vychází za normálního provozu kolem 12 hovorů na hodinu. Kromě mě, mělo během této hodiny 12 hovorů i přibližně 30 kolegů, kteří stejně jako já, většinu hovorů přesměrovali na dalších přibližně 80, více méně kompetentncích lidí. Ani jeden Vám však po ukončení hovoru nebude schopen zopakovat, co jste právě probrali.


"DOBRÝ DEN, MLUVILI JSME PŘED CHVÍLI SPOLU?" 
Dovolali jste se na hlavní recepci, mohu se zeptat s kým jste mluvili? Případně jaký telefón jste na sebe nechávali kontaktní, dohledám si Vás v systému a přepojím Vás.
JÁ JSEM MLUVILA S NĚJAKOU PANÍ, ONA MI ŘÍKALA, ŽE MI JEŠTĚ ZAVOLÁ." "JEŽIŠ TO JÁ NEVÍM JAK SE JMENOVALA, ALE ŘÍKALA ŽE JE TAKY Z TÉ (jméno společnosti do které právě volá)." 
 
"MY OD VÁS LETÍME DO TOHO EGYPTA, JAK JSME SE BAVILI."
Dovolali jste se na hlavní recepci, mohu se zeptat s kým jste mluvili? Případně jaký telefón jste na sebe nechávali kontaktní, dohledám si Vás v systému a přepojím Vás.
"NO TO JÁ NEZNÁM SVOJE TELEFONNÍ ČÍSLO TAKHLE ZPAMĚTI, JÁ SI NEVOLÁM VÍTE... HIHIHI HIHIHI. MÁM HO ULOŽENÉ V MOBILU, ALE Z TOHO VÁM TEĎ VOLÁM ŽEJO...HIHIHIHI."
  
"MARUŠKA MI ŘÍKALA, ŽE VÁM PRÝ MÁM ZAVOLAT."
Dovolali jste se na hlavní recepci, mohu se zeptat s kým jste mluvili? Případně jaký telefón jste na sebe nechávali kontaktní, dohledám si Vás v systému a přepojím Vás. 
"TO JÁ NEVÍM, TO ŘEŠIL SYN! JEHO ČÍSLO VÁM MŮŽU DÁT, ALE JÁ HO NEZNÁM Z HLAVY....MÁM HO V MOBILU, ALE Z TOHO VÁM VOLÁM.......HIHIHI"
 
"JÁ JSEM VÁM JENOM JEŠTĚ ZAPOMNĚLA ŘÍCT, ŽE BYCHOM CHTĚLI LETĚT Z PRAHY."
Dovolali jste se na hlavní recepci, mohu se zeptat s kým jste mluvili? Případně jaký telefón jste na sebe nechávali kontaktní, dohledám si Vás v systému a přepojím Vás.
"TELEFONNÍ ČÍSLO? TO ZE KTERÉHO VÁM TEĎ VOLÁM, JAK HO MÁM U UCHA!"
To mi bohužel nic nenašlo, určitě to bylo tohle telefonní číslo?
"ANO, JINÉ NEMÁM, HIHI"
Tak mi prosím nadiktujte své jméno, zkusím to najít v jiné databázi.
"VOPRŠÁLEK...."
Děkuji, chviličku vydržte, podívám se. 
Nic mi to nenašlo. Určitě to máte přes nás (jmenuju společnost do které volá)?
"NE, PŘES (jmenuje společnost do které nevolá)"

Operátor který s Vámi mluví tedy musí zjístit kdo jste, jaký máte problém, zhodnotit zda Vám může či nemůže pomoci, případně Vás přepojit na někoho kdo Vám pomocí může. Během tohoto základního rozhovoru pak detekuje míru Vašeho kreténství. Pokud jste opravdu idiot, může zvolit některá strategická řešení jako například:

Přepojím Vás na kolegyni, která ale neexistuje, takže Vám na chvíl pustí klarinetové přepojovací sólo a zavěsí, aby to vypadalo, že hovor selhal. Dál se bude jen modlit, že příště hovor přepojí někomu jinému. Případně, pokud to opravdu nechce riskovat, odejde na záchod. U záchodů sedí jeho kolega, když odchází, mrkne na něj a kývne směrem ke kabince. Chápe co se právě stalo, že si takticky odskočil, usměje se a nevrle odvrátí pohled ke svému monitoru. Je to fajn chlap, všichni ho tam mají rádi. )

nebo:

Promiňte, ale nějak se mi ztrácíte. Zapínáním a vypínáním mikrofónu simuluje ztrátu signálu. Několikrát zopakuje HALÓ, HALÓ? Slyšíme se? Povzdychne si a zavěsí.

 Proto tedy doporučuju všem PSÁT MAILY. A pokud už voláte, nechovejte se jako KRETÉNI.

Navíc hovory jsou monitorované a pokud jste echt kreténi, budete znít na školeních nováčků dokud nevybuchne vesmír. A to nechcete.

 

únor (a trochu březen), singlování a "lidi, co si hrajou na život"

Hele tak je na čase sem asi zase něco napsat. Tenhle post jsem začala psát přesně 1.3. (sorry všem, co na něj čekáte přesně od 1.3., kdy jsem řekla, že ho píšu), ale v průběhu jsem ztratila svou sarkastickou vlnu a konec bude asi zase deep, neboť nejsem cynický priglista a mám zrovna periodu.

Jako obvykle nic letos nešlo podle plánu, takže jsem se na začátku února, spolu s odložením státnic, shledala se svou starou kamarádkou existenční krizí.
Horší než nevědět, co děláte se svým životem všeobecně, je nevědět co budete dělat se svým životem příští týden.
Pocit bezmoci ještě umocnila otázka A CO TEĎ BUDEŠ DĚLAT?, kterou jsem během jednoho týdne slyšela tak 30x. (DIKIČKO IT HELPED)

První týden jsem tedy zvládla s touto situací bojovat osvědčeným způsobem - 1 pyžamo, 1 postel, 98 hodin bez čerstvého vzduchu, 60 hodin filmů a seriálů, 0 umytých vlasů a milión kalorií.
Jenže vzhledem k režimu, který jsem měla do tohoto momentu - tedy intenzivní psaní bakalářky, přijímačky a potenciální státnice, vydržel mi tenhle stav beztíže a absence sociálního života jen zhruba ten jeden týden.
Dostala jsem se do stavu, který bych nikomu nepřála, kdy se mi protivilo podívat se na jakýkoliv další film či seriál. (děsivé, vím...)
Tento stav mě dohnal k ještě děsivějším činům, konkrétně, že jsem začala opět s přípravou na státnice, které mě čekají v červnu. Samotnou mě tohle nutkání něco dělat tak zaskočilo, že jsem si (potřetí v životě) stáhla Tinder.

-  Historické okénko:
Poprvé jsem si stáhla Tinder někdy na začátku loňského roku, přičemž mi to v centru města a po sedmičce bílého přišlo jako super nápad. Po prvním upozornění CONGRATULATIONS, IT´S A MATCH, jsem zpanikařila a aplikaci smazala.
Podruhé jsem si Tinder stáhla v Anglii. Vidina handsome jinocha, co mi dá dvě bilingvní děti a své anglické příjmení, se však v Leicesteru velmi rychle rozplynula. Většina ucházejících adeptů měla pod fotkou jméno KAROL nebo LESZEK, pokud znělo jméno anglicky, byl to buď jenom omyl nebo idiot, co mi poslal nevyžádané dick pics. Když už se blýskalo na love story a jeden filmmaker/Brit jako poleno, si se mnou vydržel psát 3 týdny, (protože na 2 týdny odjel na vacation do Ameriky, odkud mi posílal vtipné fotky) vyšlo to tak, že když se vrátil, měli jsme jen jeden potenciální večer, kdy jsme se mohli vidět, než pojedu zpátky domů. Nepřišel. Nikdy jsme se neviděli. Romance se nekonala. A vzhledem k tomu, že si mě pak přidal do přátel na facebooku a po dvou měsících si mě zase smazal, usoudila jsem, že je asi jenom ještě divnější než já a varinatu, že to byl jen robot/oplzlý šedesátník/paní na mateřské/performer, musím vyvrátit.
Tinder love stories ale přece jenom existujou a na základě mých (ne)úspěchů, si Peťa tehdy našla taky Brita jako poleno a je s ním myslím doteď. Říkala, že kdybych ji k tomu nevyhecovala, asi by to nikdy nezkusila. Takže zas šířím lásku a dobro všude okolo a na mě nezbylo.
Navíc teda Tinder už je oficiálně A THING i u nás.
Konec historického okénka -


No a tak jsem si ho stáhla znovu.
Né, že bych čekala nějakou love story.
Přece jenom jako člověk, co udržuje dlouhodobé vztahy pouze s vínem a dorty z Rebia, nepředpokládám, že by mou ponorku na lidi a nevyrovnanost vyléčil nějaký inženýr ze seznamky. Nicméně když fakt nemáte do čeho píchnout (v žádném slova smyslu), příjdou Vám tyhle nápady geniální.
Je vtipné, že zrovna, když jsem se chystala tohle nějak sesmolit, vydali na Priglu toto.
Vzhledem k tomu, že jsem SINGLE AF praktický all the time, nepotřebuju být zachovalá třicítka, abych věděla, že singlování je vlastně super a fakt máte čas hlavně sami na sebe (PROTOŽE VÁM PRAKTICKY NIC JINÝHO NEZBÝVÁ ŽEJO). Jenže platí přímá úměra, že čím víc svateb a početí se vám objevuje na facebooku, tím více se tvářite, že si singlování uživáte a přitom zvažujete, jestli nejste divní. Což vlastně asi jste, protože zjístite, že asi nemáte stejné hodnoty jako většina ostatních, což aspoň mě vždycky dovede až k otázkám smyslu života.

Nicméně jsem se teda rozhodla kromě Tinderu prubnout i jiné seznamky s tím, že hlavním objektem mé touhy nebyl až tak budoucí manžel, ale spíš absurdní historky. AND HERE WE GO.

Jedním z důvodů, proč mě Tinder rychle omrzel, bylo množství známých mužů - tedy těch, které jsem už někdy v záchvatu šílenství oslovila opilá, nebo jsem je znala a pak jsme se přestali zdravit. To mi komplikovalo rozhodování, takže jsem párkrát aplikaci odinstalovala nebo změnila preference s nadějí, že se mi zobrazí jiný adept. Vzhledem k tomu, že Tinder funguje na podivných algoritmech,(ano, četla jsem asi 3 studie) k ničemu to nevedlo a zvolila jsem taktiku NOPE na každého, u koho jsem zaváhala. Díky tomu jsem hrozně rychle proklikala studenty VUT v cyklodresech a kluky z FI co kombinujou kárované s proužkovaným, což následně způsobilo to, že mi Tinder po dvou dnech neměl koho nabídnout. Většina úspěšných adeptů pak navíc zabila konverzaci tradičním: Ahoj, jak se máš? Dobře. A ty? Taky dobře.

Rozhodla jsem se tedy zaregistrovat se na E-DARLING, protože už jenom slogan SEZNAMKA PRO NÁROČNÉ, mi přišel dost debilní na to, abych ji zkusila. Náročná však byla hlavně registrace a po asi 12. kroku z 30 jsem to vzdala.

K registraci bylo nutné vyplnit nějaký divný typ psychotestu a bylo potřeba rozhodnout se na škále od NAPROSTO SOUHLASÍ po VŮBEC NESOUHLASÍ u výroku o tom zda jsem :

ZDRAVÁ, SEXY, MÓDNÍ, ATRAKTIVNÍ, SPOLEHLIVÁ nebo PŘEDVÍDATELNÁ

a u výroků jako:

Umím se postarat o to, aby se ostatní lidé cítili dobře.Umím velmi dobře zpracovat informace.Rychle se rozčílím.Plýtvám svým časem.Většinou umím dobře prosazovat své zájmy.Často nechávám nepořádek ve svém pokoji.

Pokud pokládání takových otázek člověku, který právě postrádá smysl života a hledí do mlžného oparu nicoty, neprohlubuje depresi dostatečně, je ideální zeptat se ho na závěr na to, co si o něm myslí jeho přátele.

Trošku mě pobavila představa kohokoliv o kom jeho přátelé mohou říct jenom, že je líbezný a fit po tělesné stránce. No nevěděla jsem, že přesně takoví lidi jsou na Badoo. Jak Badoo funguje, proč je ultravtipné a jak to vidí chlap, čtěte hýr. (A kdyby Vás třeba při čtení napadlo něco jako: "BOŽÍNKU, TO JE ALE VTIPNÝ JINOCH, PROČ SE NESEZNÁMÍŠ S NÍM?" - been there, done that and we friendzoned the shit out of it :D ) Badoo je super, protože se tam dá taky hodnotit na základě fotek, ale rozšířené informace v profilu a možnost sdílení svých zálib, dodává identifikování debilů a analyzování typologie uživatelů nový rozměr. Registrace není složitá a ještě než jsem stihla přidat jakoukoliv fotku, už mi někdo psal "CO TY TADY? TAKOVÁ PĚKNÁ HOLKA?!". Tato fráze se v častějších intervalech objevovala po tom, co jsem nějaké fotky opravdu přidala. První den mi přišel nový výběr adeptů vzrušující, druhý den jsem printscreeny těch nejvtipnějších posílala kamarádům a třetí den jsem si začala všímat detailů a analyzovat jednotlivé profilové fotky. Zhruba čtvrtý den byla situace tak zoufalá, že jsem v Malování začala tvořit koláž z fragmentů jednotlivých fotek. Tady je výsledek.

Stereotyp muže na seznamce, je takový uživatel, kterého bych si pracovně nazvala NAVŽDY TRAUMATIZOVÁN, což se projevuje tak, že prakticky každá otázka rozvíjející konverzaci jakýmkoliv směrem, je pro něj podnětem ke zmínce o jeho předchozím vztahu a proč ztroskotal.

"Často mám podivné nálady to mé bývalé vadilo."

"Ano, tam jsem byl se svou ex-přítelkyní."

nebo

"Já už nestuduji, ale pracuju. dělám manažera a brzo s tim seknu."

jakto?

" Ja tu práci miloval,pak mě zničila vztah a a postupem času sem ju začal nenávidět, tak už to sou dva roky co to dělám."

aha..

"tenkrat šlo o to že jsem měl málo peněz a přítelkyni to vadilo že sem ji nemohl všude brát a tak,a jak jsem našel tuhle práci bylo peněz dost,z 11 000 ve fabrice na 52 000 a stačila pouze propiska a talent"

Výborné jsou také úvodní věty jako "Krasní večer pryncezno!", které velmi rychle odhalí adepty, se kterými si pravděpodobně nebudu moci povídat ani o umění, natož o kapitalismu. Nerozumím ani zprávám jako je tato:

JAKOŽE, VE KTERÉM ALTERNATIVNÍM VESMÍRU TAKOVÉ OSLOVENÍ FUGNUJE?
nebo tohle :

A pak jsou tu ty záliby, žejo ... jak skvěle popsal Vojta v tom svém článku.
Tenhle obrázek má dokonalou výpovědní hodnotu.

Praktický každý na Badoo miluje posilování a auta. To mě - člověka, který o autech neví vůbec nic, naprosto nebere. Takže jakékoliv fotky můžů se šálou (SRSLY CO JE TO S TĚMA ŠÁLAMA?) opírajících se o nějaké naleštěné auto, mě spíše pobaví než zaujmou. Hlavně jsou pak typičtí výrokem: "JÁ UŽ PRACUJI, ABYCH MĚL NA VĚCI KTERÉ CHCI." Což jak jistě uznáte, je přesně to, co od lidí, se kterými se stýkám, očekávám. (NE)

No a protože jsou tam všechny předvolené záliby strašně absurdní, rozhodla jsem se vybrat nejbizarnější kombinaci. Přičemž jsem zjístila, že se na ně vůbec nikdo nedívá.

Až se teda jednou stalo tohle:

A bylo to tak vtipné a působil celkem normálně, že jsem teda šla na své první blind date ever.

Jako dost to připomíná couchsurfing, taky jdete za někým koho znáte jenom z fotky a možná trochu doufáte, že u něj přespíte. Nicméně celá ta situace je ještě víc awkward - a pokud se jedná o mě, tak dvojnásob. Nevím do jakých detailů zabíhat, neb se to může někdy objevit v některém z mých filmů, nicméně IT WAS BORING AS FUCK.
Já mám ráda lidi, ALE...
Člověk, kterému vysloveně řeknete: "AUTŮM VŮBEC NEROZUMÍM A NEZAJÍMAJÍ MĚ, NEMÁM ANI ŘIDIČÁK" a on přesto vede dvacet minut monolog o různých typech aut o kterých "JSEM JISTĚ SLYŠELA" a "ŽENSKÝM SE LÍBÍ, PROTOŽE" a "ON DÁVÁ PŘEDNOST AUTŮM S TÍMHLE VÝKONEM", je debil.
Autem totiž jezdí proto, že cesta autobusem může být zdlouhavá a špatný sklon sedaček mu způsobuje problémy s páteří, je pak celý strnulý a obzvlášť delší cesty k rodičům jsou pro něj muka.
"Jako mohl bych jezdit vlakem, ale to bych musel přestupovat v Hranicích a já tam to nádraží moc neznám a co kdyby mi ten přípoj ujel."
Tak bys počkal na další...
"No právě..."

Jeho smysl pro humor nebyl smysl a vlastně ani neměl nic společného s humorem. Takže to, že vypráví něco vtipného, jsem poznala jen díky tomu, že na konci oznamovací věty zvedl hlas a  rychle vydechl nosem. Projevilo se to například u historky o jeho sousedovi, který je z Norska a je "HROZNÝ PODIVÍN, PROTOŽE NEMÁ ŽÁDNÝ REŽIM, JAKO VŮBEC! KDYŽ JDU V ŠEST DO PRÁCE TAK SE U NĚJ NĚKDY SVÍTÍ, ALE MINULE PŘIŠEL DOMŮ AŽ VE DVĚ RÁNO A JEDNOU PŘIŠEL V DESET VEČER S KAMARÁDY."

Šli jsme do čajovny, takže většinu času kdy mluvil on, jsem agresivně ucucávala čaj, který jsme vybírali 15 minut, protože nerozhodně přetáčel stránky nápojového lístku. Když mi vyprávěl svou nejdivočejší historku z kolejí, zakrývala miska s čajem tak 75% mého obličeje, protože jsem nevěděla jak reagovat.
"No a já jsem bydlel se dvěma mladšíma Slovákama, ale jako měl jsem u nich respekt... oni hráli LOLko, jestli ti to něco říká a já když jsem jim třeba řekl, že jdu v deset spát, tak ať si vypnou zvuk... (výrazně zvedl hlas)...TAK SI HO FAKT VYPLI.
Taky měli vodní dýmku, tak jsem jim řekl, ať kouří jenom když tam nejsem...... ALE JEDNOU....(hlas zvedá nejvíc za poslední hodinu) JI VYTÁHLI, KDYŽ JSEM TAM BYL... A UHLÍK NÁM SPADL NA ZEM.....!!! A TO NEMŮŽEŠ NECHAT NA ZEMI, ŽEJO... TO BY PROPÁLILO DÍRU...(při vyprávění tak svítí vzrušením, že by se hodily ochranné brýle na sváření a čekám na finále..) NO A TAK JSME DO TOHO UHLÍKU PROSTĚ KOPALI, DOKUD NEOCHLADL! (výfuk nosem) No takže to bylo NĚKDY I DIVOKÉ."

Říkate si, že alespoň jsme nenarazili na uprchlíky?! CHA! Jeho největší chybou je to, že si nevzal hypotéku na vysněný byt v Blansku a teď má všechny peníze uloženy v bance jako termínovaný vklad. "PROTOŽE TO BUDE PRŮSER! AŽ BUDE CHTÍT ZEMAN POVOLAT TANKY NA OBRANU HRANIC NEBO TAK... TAK PRVNÍ ŠÁHNOU NA PENÍZE NÁM LIDEM! TO BUDE PRŮSER NO...Z TOHO MÁM STRACH"

Po cestě na autobus mi pak popisoval jak v práci testuje ventilky na topení tak, že na ně věší dvacetikilová závaží a testuje opotřebenost. Upozornil mě však, že bych to neměla zkoušet doma. Takže apeluji na všechny, kdo mají v plánu věšet se někdy na ventilky, že je vědecky a laboratorně ověřeno, že se urvou.
Když jsme se rozloučili, deset minut jsem se smála. Jakože co jsem taky čekala od člověka, který si domluví sraz u "LEVÉ ZADNÍ NOHY VE SMĚRU JÍZDY SOCHY JOŠTA, JAK JI VŠICHNI ZNAJÍ Z PODHLEDU" a který nerad chodí do barů a hospod "protože si tam lidi chodí hrát na život, kupujou si drahé drinky a něco si dokazují."

Vzhledem k tomu, že mi pak pořád psal a já jsem ho neuměla moc poslat do prdele, rozhodla jsem se vrátit na Tinder. Platí pravidlo, že když někomu napíšu první já, neodepíše, nepochopí vtip, nebo se ztrapním, takže taky neodepíše. Jako typickou ukázku bych uvedla mými přátely milovaný příběh o tom, jak jsem omylem poslala jako první zprávu jednomu atraktivnímu Norovi tento gif, na který jsem klikla omylem:

Polilo mě horko a zpanikařila jsem. Jakože jo, mohla jsem napsat něco jako OJ NA TO JSEM KLIKLA OMYLEM ...What an awkward situation, right?!
Jenže Bilová nepřemýšlí, Bilová jedná. Takže jsem napsala LOL JUST KIDIN´ a zrušila naše spojení.

Zbytek randíček byl absurdní pokaždé jiným způsobem. Některé byly tak dobré, že bylo divné, že z nich nemám lepší pocit, jiné zase tak špatné, že netuším, proč to došlo až k nim. Pít na rande je sice super, ale opíjení se (jako fakt fest), nevede k ničemu dobrému. Zjístila jsem, že když si něco představuju a myslím si, že to chci, není tomu vždycky tak. Sociální sítě nám fakt ničí životy, obzvlášť množstvím informací, které o sobě poskytujeme - lépe řečeno dokonale nás vykreslujou jako osoby jakými chceme být, ale ve finále čekáme, že nás lidi budou mít rádi takové, jací jsme doopravdy. A když si o někom nejdříve uděláte obrázek podle toho jak se prezentuje online a působí online, o to hůř se pak přijímají jeho IN REAL LIFE nedostatky. Teda alespoň u mě se to takhle projevilo. Konečně jsem si uvědomila, jak je stalking na hovno a že kyberstalkujou fakt úplně všichni, což zvyšuje očekávání a snižuje kouzlo nečekaných mind connections.

Otevírat se lidem násilím, jenom proto, že se chcete někomu otevřít, stojí za vyližprdel a může vést k tomu, že Vám doporučí odbornou pomoc. Taky je hrozně únavné napsat třeba 30 lidem to samé a pokaždé začínat od začátku. Za poslední měsíc jsem vyčerpala všechny své sociální kapacity na celý rok, takže jsem smazala všechny profily a budu odteď zase profesionálně singlovat a hrát si na život s lidma, co mě milujou i bez seznamek :D

Nicméně jsem o tisíc námětů na seriál o mém životě, tisíc printscreenů a tisíc životních pravd bohatší.
Na Badoo jsem navíc dostala 3 medaile. Konečně si mám čím vyšperkovat CVčko.

Takže jako klidně si ten Tinder stáhněte. Lidi se přes to fakt jako seznamujou. Akorát teda není moc dobré říkat mužům na Tinderu, kde zrovna pijete, pokud nechcete aby tam přišli. Pokud chcete aby přišli, ale nakonec vypadají jinak než na fotce, připravte si pepřový sprej a jenom zmiňte že ho máte.

Prosím hrajte si dál na život a objednávejte si v barech pití, jinak se budete bát přesedat na cizích nádražích...A TO NECHCETE