Víte, jak se mi stávají jenom hrozně vtipné a awkward věci?
Tak furt to tak je... a za ty roky, už se ani nedivím, když to příjde.
Začalo to mým dnešním střetnutím se sousedem,
Když vejdu do domu a někdo je v kuchyni, je to vždycky špatně.
Tak špatně, jako když se vám chce na záchod a v koupelně se někdo sprchuje.
Prostě jak jsem už psala, snažím se vycházet z pokoje, jen když je to nezbytně nutné, nejlépe jen v hodinách, kdy je šance na jakékoliv konfrontace nulová.
Neptejte se, jak můžu jezdit couchsurfovat a bavit se s úplně cizíma lidma, ale když mám po cestě do koupelny potkat sploubydlícícho, tak si radši nechám urvat střeva, než to absolvovat.
Taky tomu nerozumím.
Small talks mi jdou asi tak jako mi jde flirtování. (A většina z vás co to čte, se teď hrozně směje...protože přesně ví o čem mluvím...)
Takže jsem si tak přišla s nákupem domů a vidím, že spolubydlící myje nádobí.
Uplně cool a ležerně si to napochoduju do kuchyně.
No co prostě to co nejrychleji vybalím a zase se uklidím k sobě do pokoje.
NO BIG DEAL.
Proč je ta polička tak strašně narvaná? Jak sem narvu ten galon mlíka? Počkej, to tak smrdí ten můj brie sýr? Já tu ještě mám jedny olivy? Kam to jako mám nacpat?
PRÁÁÁSK.
Sos tatarski vytlačen jahodama padá na zem.
No a co udělá normální sklenička když spadne na zem?! NO ROZFLÁKÁ SE!
Tákže tatarka všude, střepy všude... spolubydlící se směje, ačkoliv ho taky zasáhla.
Výborně!
Snažím se nikoho nepotkat a neupozorňovat na sebe, ale při první příležitosti hážu lidem sosy k nohám.
YAAY.
Vytřeno, zameteno a konstatováno jak jsem šikovná.
Je to ten soused, který v Narnii bydlí přímo nademnou.
Poznala jsem to nemilým způsobem.
Pokud se teda nesnaží divoký sex přehlušit hard rockem, tak pravděpodobně tráví dnešní večer hraním DDR nebo minimálně Band Hero, protože dupání je rytmické a přerušované, stejně jako hlasitá hudba.
Měla jsem ho sejmout víc.
Trávily jsme večer s Peťou sledováním Prostřena!
(Všem doporučuju epizodu s Kristinou, protože to, jak ozvláštnila toastový chleba šunkovým salámem, Vás dle jejích slov "posadí do židlí".)
Unavená děním v patře, jsem se rozhodla jít Peťu doprovodit na autobus.
Jdeme parkem.
Stejně tak, jak chodím každý den.
Cestou míjíme zmatený pár.
Docházíme k bráně na opačne straně a zjíšťujeme, že je zamčená.
"TO NEBUDEME ZASE OBCHÁZET, ŽE NE?"
"TAK TO ZKUS PŘELÉZT, AŤ TI NEUJEDE TEN AUTOBUS."
Petina drobná postava se souká mezerou v bráně a mizí směrem k zastávce.
Ok.
Tak já se vrátím no.
Vidím pár u další zamčené brány.
Ok, tak se prostě vrátím stejnou cestou.
.........
Ano.
Tento vchod už je taky zavřený.
JSEM ZAMČENÁ V ANGLICKÉM PARKU.
Nepanikař, někde je tu ten pár.
Určitě to taky nestihli.
Ne tím se asi neprotáhnu, bohužel ...
Kde je sakra ten pár?!
TYVOLE, TO SE FAKT MŮŽE STÁT JENOM TOBĚ! NECHAT SE ZAMKNOUT V PARKU.
Co teď?
Támhle někdo jde.
To je správce? (Nejdřív jsem hrozně dlouho uvažovala jak toho pána nazvat... napadl mě i parkmistr, což podle mě zní mnohem lépe, ale byl to správce teda.)
"Hello, excuse me, have you locked all the gates already?"
"Yes, I did...It´ll be open tomorrow at 6."
HAHA BRITSKÝ HUMOR!
"Oh, will you let me out then?"
Jdeme k bráně, kde má auto.
AHA, TAK TADY JE TEN PÁR.
Jen co se přiblížíme k bráně, rozeznávám obrys muže visícího na plotě a jeho přítelkyni snažíc se ho popostrčit.
Správce pobaveně mává klíčenkou ve vzduchu.
Pár nás nevidí, takže muž pokračuje v úsilí, zatímco žena má v obličeji výraz: NO TO NIKDY NEPŘELEZU!.
Muž se přehoupává a uspěšně seskakuje.
Muž je na druhé straně a snaží se svou přítelkyni povzbudit.
Je to jako Titanic!
Naštěstí jsme k nim došli včas, než se pustila do neuvážené akce.
Byli jsme vypuštěni.
Přišla jsem domů a hudba neutichla.
Jdu si pustit další Prostřena!.
Žádné komentáře:
Okomentovat