Zítra to bude 14 dní co jsem tu.
S tím skladem to zas není tak růžové, takže jsem pořád bez práce. Už třetí den se snažím dokopat k tomu to nějak sepsat, ale zatím to nešlo.
Včera jsem měla jeden z těch dní, kdy se vzbudím a nevím. PROSTĚ NEVÍM. Nevím co chci dělat v životě, co chci dělat tady, jestli chci jet domů, jestli mě naplňuje co studuju, jestli bych neměla celý blog a všechno co jsem kdy vytvořila smazat, jestli mám hlad nebo ne, jestli chcí spát nebo chci jít radši ven a rozchodit to. Existenční krize.... Jo...
To jsou ty stavy, kdy mi ani všechny motivační, budhistické posty světa na tumblru nepomůžou a jenom sedím a nevím. Všechno, co někdy dávalo smysl, ho najednou nedává.
"Tak chceš jet domů?" JÁ NEVÍM.
"A co tam budeš dělat, když nemáš práci?" JÁ NEVÍM!
Nemám práci.
Všechny plány, které stály na výdělku z Anglie se bortí.
Zjíšťuju, že předmět kvůli kterému prodlužuju studium a musím ho opakovat, se nebude vypisovat.
Koukám na hnusné pracovní boty za 16 liber (příspěvek o práci a agenturách doufejme coming soon).
A NEVÍM.
---------
Vyspala jsem se z toho,
Dneska jsem se rozhodla nelitovat se a šla jsem to zkusit do další agentury. Zítra mám zase registraci. Takže uvidíme.
Furt je tu zima.
Džíny, ktere jsem vyprala v pátek mi uschly až dneska...ale co mě vytáčí ještě víc, je jak dlouho mi tady schnou vlasy.
5 HODIN VÁŽENÍ. 5 hodin!
(Kdo mě někdy viděl po použití fénu ví, že tato možnost nepřipadá v úvahu.)
Začínám zvažovat ostříhání...
Už jsem odvážnější, občas jdu do koupelny i když slyším, že je někdo v kuchyni.
Bydlím tu týden a pořád jsem překvapená, kolik mám vlastně sousedů.
První patro tohohle domu je asi Narnie.
Jeden den jsem se domnívala, že tu s náma bydlí nějaký Brit. Je to Maďar - close enough.
Bydlí nás tu teda (asi) 7.
Někdo používá moji houbičku na nádobí na největší prasárny ve dřezu.
Každý máme svůj saponát a houbičku. Moje je neustále mokrá a špinavá někde v rohu.
Donesla jsem si další a ukryla ji na za svůj jar dozadu.
Jestli ji ještě najdu někde zasranou a mokrou tak...asi vytáhnu další.
Minule jsem měla nucenou SMALL TALK s mým sousedem Čechem. Přišel do kuchyně když jsem si vařila oběd. Pečené brambory s houbama. (Běžně bych si to vařila i doma....)
"TY SI TEDA VYVAŘUJEŠ! ALE JÁ TO CHÁPU, JÁ KDYŽ JSEM SEM PŘIJEL, TAK JSEM SI TAKY NEUMĚL UVAŘIT ŽÁDNÝ ČESKÝ JÍDLO. HELE A VODKAĎ SEŠ?"
"z Brna..."
"JO TAK MORAVAČKA JÓ? JIŽNÍ MORAVA! JA JSEM Z JÍŽNÍCH ČECH! TO JSME SOUSEDI!"
"haha jsme no (kývu hlavou směrem k našim pokojům)"
"NÉ JAKOŽE JIŽNÍ ČECHY A JÍŽNÍ MORAVA JSOU HNED VEDLE, JAKOŽE JSME SOUSEDI V ČESKU!"
Asi zase začnu chodit do společných prostor jen po půlnoci...
...a tímto videem zdravím Hanku, která mě zásobuje fanouškovskýma zprávama :))))
Žádné komentáře:
Okomentovat